Padlý "anděl" (part 8)

4. června 2017 v 22:47 | End |  Padlý "anděl"
Když se uklidnila, rychle si vzala tašku a utekla s maličkým "Čau.". Já se vydal domů, abych pokračoval ve své práci na blogu. Bohužel, tentokrát jsem měl v hlavě jen ji a ani náznak nápadu na pokračování pro moje rozdělané série. Takže si tak sedím, oblečen do šedivých, teplákových kraťasů a černé košile, poslouchám Stressed Out od Twenty One Pilots a přemýšlím. Cigarety pomalu mizí z kapsy a já si uvědomuji, že si ani nepamatuji jméno té dívky. "Jak typické.." zabrblám a zapaluji poslední dostupnou cigaretu. Po přibližně 30 minutách si stoupnu a přesunu se k oknu. Naskýtá se mi výhled na řeku. Mohl bych si jít zaplavat.." napadne mě. Sbalím si plavky, ručník a sprchový gel a vypadnu z baráku. Po patnácti minutové cestě se ocitám na recepci veřejného bazénu. Postarší dáma za stolem recepce mě poznává a povídá: "Chrisi! Tebe jsem tu už dlouho neviděla. Jdeš si obnovit trochu své plavecké slávy?" S křivým úsměvem se na ni podívám a odpovídám: "To víš, Jano. Chybí mi voda, tak jsem si chtěl jít zaplavat. Na svou slávu kašlu, už je to dávno." "Jeden rok není moc dávno." "Ticho buď..." Popadnu náramek s čipem a odejdu do šaten. Převléknu se do plavek a odejdu do sprch. Tam ze sebe smyju většinu hanby, kterou cítím díky svému odpornému tělu. Do bazénu se odpotácím s čím dál větší hanbou. Jakmile uvidím davy dívek kolem bazénu, mám sto chuťí utéct. Rychle zakryju svou pořezanou ruku a dojdu ke schodům do vody. Rychle se smočím a začnu se ploužit k hlubší části, určené ke sportovnímu plavání. Zatím co po mě všechny holky pokukují, ponořím se pod vodu a držím dech. Tak krásné ticho. Chtěl bych se nechat unášet tím tichem. Plýce žádají o více kyslíku, ale já jim to nedovolím. Držím se pod vodou a černá se mi před očima. Z pudu sebezáchovy vyplavu na hladinu. Jakmile uvidím, jak se na mě ty dívky dívají, plýce se mi stáhnou více, než když jsem byl pod vodou. Rychle se odrazím a začnu plavat kraula, abych ze sebe vybil ten strach. Dívají se na mě a já se snažím utéct. Potřebuji utéct. Nesnáším jech bodavé pohledy. Bodají mě do zad a bolí to jako prase. Po pátem kole se zadýchaně zastavím a vylezu ven. Utřu si vlasy a posadím se. Už se ne mě nedívají. Opět se oddávají kecání o jejich klucích a o tom, kdy naposled dostali mentruaci. Jakmile chytím dech, skočím šipku zpátky do bazénu a dám si další 2 kola. Potom se odklidím do sauny, kde sedím aspoň další půl hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 5. června 2017 v 15:31 | Reagovat

Dobre píšeš. Melancholické texty mám rada.

2 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 7:45 | Reagovat

Takže plavání? Yay, hlavní postava mi je podobná ještě s něčím :D
Kdybych byla na jeho místě, asi bych do bazénu mezi tolik lidí s jeho jizvami vůbec nechodila... Ale to je moje věc, to je fuk :D Hezky se mi tvá práce čte ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama