Duben 2017

Fuck it all, lets just write some shit

14. dubna 2017 v 20:55 | End
Takže, i když jsem opilý a nevím, co píšu, mám větší chuť psát, než když jsem střízlivý (Sorry za případné gramatické chyby).
Posluchám si tu nějakou hudbu a upřímně... neví co psát. I když bych chtěl napsat omluvu pro všechny, kterým jsem ublížil, ale nejsem toho schopný. Takže, místo toho, budu psáto tom... O čem? Kurva drát, já ani nevím, o čem psát. i když bych chtěl dodělat Padlého anděla, i když bych chtěl dodělat Zombieapocalypda po mém, i když bych chtěl dodělat zkurvenou Pirátku se sluchátky, nejsem toho zkopný. Takže vám budu psát o tom, kdo je vlastně Chris.

Chris je více méně moje alter-ego. Vytvořij jsem si ho v 6. třídě, protože jsem neměl žádné kamarády a mluvil jsem sám k sobě. Takže, aybch se necítil divně, jsem mu dal jméno. Jméno, které se mi vždy líbilo. Chris byl vždycky někým, kým jsem chtěl být. Něco jako Tyler v Klubu Rváčů. Byl to můj nejvěrnější kamarád, protože byl v mé hlavě. Vždycky jsem k němu promluvil a sám jsem si odpověděl, prootže jsem si byl vědom toho, že neexistuje. Na střední škole přišel problém (potom, co jsem se dostal za spárů Koni). Chris začal odpovídat bez ozoh, abych nad odpovědí přemýšlel. Stal se osobností. I teď ke mě mluví, abych vás imformoval o jeho přitomnosti. Chris je moje lepšá já. Proto se hlavníí postava v povídce Padlý Anděl jmenuje Chrís. Chris je moje lepší verze. Já sám jsem jenom vystrašený klučina, který se bojí zeptat se barmana, aby mu dolil pivo. Chris je něčím, čím chci být. Jednou, když jsem psal pokračování k Padlému Anděli, jsem o přetvořil na takovou postavu, která slouží nebi. Jakožto člověk, který spáchal sebevraždu, se vrátil na zemi, aby se do něj dívky, s tendencí sebevraždy, zamilovali a on z nich potom vysál život v polibku, aby je v nebi potrestali. Nejsem nábožný člověk, ale v této verzi jsem se chtěl obrátit na psychlogickou stránku, a nebe mi přišlo jako dobrý důvod pro pád anděla.

Více méně, když se podíváte na můj blog, uvidíte spoustu nedodělaných povídek. I když chci pokračovat, nikdy se k tomu nedokopu. Nenávidím se za to, že vám nedávám obsah, na který čekáte. Stydím se za to, že se tu v opilosti rozepisuji... Rozepisuji se tu pro jednu jedinou osobu. Doufám, že si dnešní články přečte....

So.... Im drunk

14. dubna 2017 v 20:29 | End
Takže... pro začátek. Právě jsem se přihlásil na svůj blog a uviděl jsem komentář na jedné ze svých povídek jménem "Sweet dream". Když jsem si ho přečetl... Cítil jsem se strašně. Vím, pro koho jsem teto článek psal a vím, kdo ten komentář napsal. A pro toho člověka se cítím strašně, protože mi na něj velice záleží. I teď, když jsem se opil, se cítím velice špatně.

Více méně, můj blog jde takzvaně do sraček (my blog goes to shit). Upřímně, i když mám nápady na to, abych vám napsal nové povídky, nedokáži je napsat. Prostě se na to necítím a nevím proč.

Po určitých problémech, které se ocitly v mém životě, jsem se dal na alkohol a drogy. Nevím, proč to se mnou tak zacvičilo, ale můžu si za to sám. I když jsem teď opilý a jsem rád, že dokážu psát aspoň trochu normálně. vám chci vyjádřit svůj vděk. Velice děuji za ty občasné komentáře u mých "povídek". Jakožto člověk s velice nízkým sebevědomím vám děkuji za tu trošku času, kterou jste věnovali čtení mého blogu.

Co to kurva dělám? Upřímně.... Ani nevím, jak na tom vlastně jsem. Vždycky když se na sebe podívám, vidím hroudu sraček. Prožívám sny. kdy jsem ukřižovaný a hořím. Jedna vědma mi řekla, že to má co dělat se sebetrestáním.
Přál bych si mít tolik přátel, kolik mají moji spolužáci. Všichni si libují ve svých kamarádech a v tom, jak se s nimi opili. Ale já jen sedím u počítače, piju už osmé pivo a přeji si, aby mi Chris (hlas v hlavě) přestal vyčítat všechny sračky, které jsem udělal.

Everyday strugle of mine

14. dubna 2017 v 14:31 | End
Takže... Za posledních pár týdnů jsem se nevyspal ani jednou. Je to naprosto na hovno... Dal bych duši za jednu noc spánku s někým, koho mám rád. Jenže já většinu lidí odpuzuji. Tedy kromě těch pár lidí, kteří se mi dostali pod kůži, ale ti jsou pro mě nedostupní. Samozřejmě tu je pár lidí, kteří o mě stojí, ale ti se mi hnusí. Ne protože by o mě stáli, ale proto, jací jsou.

Pokusím se popsat svou každodenní rutinu. Upřímně nevím, proč chci psát zrovna tohle, když mám plno projektů, které čekají na to, až je dodělám, ale co.. Stejně můj blog nikdo nečte.

Ráno: Probudit se z nočních můr, které většinou spočívají v tom, že jsem ukřižovaný a hořím (jedna vědma mi o tom říkala, že to má co dělat s trestáním sebesama). Donutím se k tomu, abych vypnul budík, který mě budí v 6 hodin ráno a vylezu z postele. Obleču se. Většinou můj "outfit" obsahuje tričko černé barvy s potiskem nějaké kapely nebo něčím, co mám rád, mikiny (taky černé, ale někdy i zelené), s potiskem skupiny Rise Against, nebo A Day To Remember, kalhoty černé či tmavě modré barvy a nějakých těch trenek nebo ponožek.
Dále následuje připravení se do školy, což je jenom to, že si do batohu narvu laptop, nabíječku, pár učebnic a možná i knížku. Pak se přemístím do kuchyně, kde si udělám kávu za poslechu skupiny, na kterou mám chuť. Po vypití kávy si vyčistím zuby a vydám se na autobusovou zastávku s cigaretou v ruce.

Škola: Většinu školy prosedím v lavici a snažím se dávat pozor. Vyjimkou bývají hodiny informatiky či angličtiny, kde na mě učitelé kašlou, protože vědí, že umím látku, kterou právě učí. Mezi hodinami se pravidelně odebírám na kuřácký dvorek, kde si doplňuji nikotin. Vyjímečně ve škole něco sním, ale většinou do sebe něco dostanu až když se dostanu domů. Po konci vyučování se dostanu na autobus (většinou o 15 minut dřive, než je jeho příjezd), a jedu domů.

Odpoledne a večer: Zbytek dne strávím doma, nebo v práci (záleží na dni). Když jsem doma, spím, nebo se pokouším neusnout tím, že hraji hry, nebo se koukám na Dank Memes kompilace, abych zakryl svoje sebevražedné myšlenky. V šest hodin si sedám k obědovému stolu, kde se učím do půl osmé. Po studiu se odklidím zpátky do svého pokoje, kde sleduji všelijaké filmy a analyzuji jejich kvalitu. Většina toho, na co se koukám nebo co poslouchám, je v angličtině. Kolem deváté se jdu osprchovat. Potom se opět vracím k počítači a někdy kolem jedné ráno jdu spát.