Prosinec 2016

Slohovka z Osvětimi

16. prosince 2016 v 7:51 | End
Už dlouho mě něco nesebralo tak moc. Cestou tam jsem na to nijak nemyslel. Spal jsem, poslouchal hudbu, dělal kraviny se Štěpym… Ale nic mě nemohlo připravit na to, co přišlo, když jsem vyšel ven z lobby. Ani všechny cigarety na světě by mě nemohli uklidnit, když jsem to viděl. Hned na začátku jsme se octli před branou do Osvětimi. Arbeit Macht Frei. Práce osvobozuje. Už jenom z toho se mi dělalo mdlo. Deportovaní muži, ženy, děti a staří si to převzali jako naději. Naději na to, že je to dostane z toho pekla. Hned na začátku, když je přivezli, je Němci roztřídili na dvě skupiny - Smrt plynem a pracovní tábor. Do plynu šli děti pod 14 let, staří lidé a těhotné ženy. Zbytek šel okamžitě do sprch a pak do práce. Stísněné prostory baráků byli jejich domovi. Domovi, kde v místnostech velkých, jako náš obývák, žilo 100 lidí. Každý den šli do práce a nejedli skoro nic. Po měsíci práce v táboře byla průměrná váha člověka 25 kg. Všudypřítomný pocit strachu a bezmoci mě uváděl do stavu, kdy jsem chtěl odejít z toho proklatého místa. Chtěl jsem zapomenout, že se to někdy stalo. Tolik utrpení, tolik bolesti, tolik smrti. Jenom kvůli obyčejnému přesvědčení a ambicím. Plakal jsem. Drtil jsem křížek v pěsti, dokud se mi z mých nehtů nespustila krev. Byli jsme v kobkách, na popravišti… Ale nic mě nepřipravilo na to, co jsem cítil při vstupu do plynové komory. Jakmile jsem vstoupil dovnitř, ucítil jsem to všechno. Skoro jsem slyšel křik všech těch lidí, jak umírají v bolestech. Viděl jsem, jak jim z očí, uší, úst a nosních dírek teče krev. Cítil jsem ten strach. Bylo toho na mě tolik. Chtěl jsem uprchnout. Chtěl jsem rozrazit ten dav a vyběhnout ven. Jakmile jsme vyšli z areálu Osvětimi, dostali jsme instrukce, abychom se vrátili k autobusu a připravili se na odjezd do Březinky. Tam je přiváželi vlaky. Tam žila většina deportovaných. Při zaregistrováni prvního popelníku jsem rozklepanýma rukama vytáhl krabičku cigaret a vykouřil rovnou tři cigarety. Díky bohu z druhého tábora nic moc nezbylo. Žádné další komory, žádné další balíky vlasů. Jenom pár dřevěných stájí pro koně, které se používali jako příbytky pro deportované, koleje, kontrolní brána a plno turistů s židovskými vlajkami. V autobuse jsem se uzavřel do sebe a modlil se o to, abych byl doma a nemusel nad ničím přemýšlet.

Sweet dream

16. prosince 2016 v 7:50 | End
Probouzím se do snu. Slečna vedle mě leží a vypadá úchvatně jako vždy. Drží mě kolem krku a otírá se o mě nosem. Cítím její teplo všude kolem sebe a její teplý dech mi dopadá na krk. Voní jako podzim. Zabořím jí nos do vlasů a vsaji její vůni. Nutí mě to usmát se. Cítím její rty na své šíji. Chvěje se a vypadá, jako kdyby se měla každou chvíli rozpadnout z toho zadržovaného chtíče. Chytím si jí za vlasy a zaútočím na její rty. Jsou tak sladké a teplé. Líbám jí, koušu jí rty a lechtám jí jazykem. Rukama se přesunu z jejích vlasů na hrudník. Masíruju jí prsa a občas jí šťípnu do bradavky přes tričko, které jsem jí půjčil. Trhá sebou a vzdychá mezi polibky. Rty se přesunu na krk, kde ochutnávám každý kousek její jemné kůže. Jakmile přestane dávat pozor, popadnu jí ruce a spoutám jí je za záda. Vylekaně se na mě podívá a já se cítím jako pán světa. Vyhrnu jí tričko, i když protestuje. Naskytne se mi výhled na její dekolt. Okamžitě si ho zamiluji. Nedotýkám se jí rukama, naopak se k ní přiblížím rty a líbám její prsa. Hraji si s nimi jazykem a koušu její bradavky. Kroutí se pod mým nátlakem a snaží se dostat pryč, ale z úst jí neunikne ani jedno slovo nesouhlasu. Když mě přestanou bavit její vnady, vytvořím cestičku polibků na její bříško, které škrábu svým strništěm. Pak zuby popadnu okraj jejích kalhotek a stáhnu je dolů. Její sténání přeruší melodie písně Over and Over a já jí začnu zpívat, se rty přitisknutými k vnitřní straně jejích stehen. "Over and over… I fall for you…" Nos přitisknu k jejímu přirození a vsaji její vůni. Je to opojné, erotické aroma, které si hned zamiluji. Všímám si, že se na mě slečna šokovaně dívá. Abych ji trochu popíchl, stisknu mezi zuby svůj jazyk. Její lůno posévám maličkými polibky, které mi dávají nápovědu o chuti jejích šťáv. Píseň se změní na Here Comes The Rain Again od Hypnogaja. Jazykem se ponořím dovnitř a pomalu šílím z toho, jak skvěle chutná. Pomalu ji ochutnávám a laskám každý kousek kůže. Špičkou jazyka ji dráždím na klitorisu a ona sebou cuká a vzdychá z plných plic. Chci ji tak moc. Prostředníčkem zajedu do jejího nitra a laskám jí tam úplně všude. Vychutnávám si to vědomí, že je jenom moje. Vychutnávám si to, jak se pode mnou může zbláznit a to jenom díky mě. "Pane… Prosím…" "Copak chcete, slečno?" "Vás, můj pane…" "Ještě ne, slečno." Zasouvám do ní další prst a oba je skrčím tak, aby mířili nahoru ke klitorisu. Jedním rychlým pohybem je vytáhnu. To je na slečnu moc a hroutí se mi před očima. Celá sebou škube ve vlnách orgasmu a já jazykem nabírám co nejvíce jejích šťáv. Pak se rychle se dostanu k jejím rtům a nechávám ji ochutnat to, jak lahodně chutná. Než se vzpamatuje, stavím jí na kolena a nechávám ji padnout obličejem na prostěradlo. Její zadeček je na mě vystrčený a láká mě, aby jí ho zřídil. Plesknu jí přes půlky. "Co si to dovolujete, udělat se beze mě, slečno?" zavrním. Když neodpovídá, uštědřím jí další ránu. "Vy jste mě k tomu donutil, pane…" zasténá bolestí. "A ještě to svádíte na mě? Jak se opovažujete?!" Dám jí další ránu a nasměruji svou chloubu. Jedním prudkým pohybem do ní pronikám. Píseň se mění na Rammstein - Ich tu dir weh. Tillův zpěv mě motivuje k tomu, aby se začal hýbat. Nasazuji lehčí tempo, aby si na mě slečna zvykla. Jakmile přijde na refrén, začnu se opravdu hýbat. Přirážím do ní a přitom jí dávám další rány. V půlce songu ji popadnu za pouta na rukou a zvednu ji, abych jí mohl šukat čistě podle svého a zároveň ji držel v rovnováze. Druhou rukou popadám její ňadro a mačkám jí bradavky. "Jste jenom moje, slečno! Jste moje děvka a nikoho jiného!" Když mě přestane bavit tato poloha, sehnu si a nechám slečnu, aby přirážela ona, zatím co jí koušu spodní ret a dráždím její análek. Vzdychá mi v náručí a pomalu cítím, jak bude opět vrcholit. Píseň se opět změní na Then, the Sky Opened Up and Swallowed Them Whole od The Paper Melody a já tu maličkou, křehkou bytost položím na lopatky a zamezím jí v pohybu tím, že ji zalehnu. Ruce jí uvolním, jenom proto, abych jí je dal nad hlavu, zatím co do ní zběsile přirážím. Vášnivě si beru její rty a pohlcuji její vzdechy, dokud se mi při poslední sloce nerozsype pod rukama. Její orgasmus spustí ten můj a já vrcholím do ní, beze strachu, bez ostychu. Leží pode mnou, vyčerpaná a zničená. A já se nahnu k jejímu uchu a zašeptám: "Miluji vás, slečno. Jste jenom moje."