Padlý "anděl" (part 7)

13. července 2016 v 17:50 | End |  Padlý "anděl"
"Co tvoje jizvy? Proč je máš?" zeptá se mne. Nad tím nemusím přemýšlet ani vteřinu. "Protože mám rád chuť svojí krve. Protože mám rád, když moje tělo trpí. Protože raději snáším bolest fyzickou, než psychickou. Protože moje mysl zažila takových sraček, že je ani nedokáži spočítat." pronesu s poloúsměvem. Dívá se na mne s pootevřenou pusou, jakoby byla udivená tím, že je tu i někdo jiný, který má podobné problémy. "Ale samozřejmě to přináší problémy..." Sklopím pohled a úsměv mi zmizí z tváře. "Dá se říct, že mne kvůli nim moje rodina nenávidí. Moje matka mi kdysi, když jsem na pár měsíců zkusil přestat, udělala pěknou sviňárnu. Když jsem se jí tehdy ptal, proč by mně nepustila na stanování s kamarádkou, ukázala na svoje ruce a řekla, že kdybych měl stejné ruce jako ona, jel bych. Tehdy byli ty jizvy naprosto zahojené a i ty nejhlubší byli sotva vidět. Sama často říkala, že je ráda, že jsem přestal. A pak vytáhla tohle, jen aby měla argument a já se málem rozbrečel." Teď už se na mne dívala, jako kdybych se proměnil v démona. "Tak tomu rozumím..." zamumlala a sklopila oči ke svým botám. "Teď se zeptám já. Proč máš ty modřiny na krku?" Vystřelí očima k těm mím a rychle si zakryje krk. "T-To je od mého otce... Nenávidí mě, protože mu neustále připomínám mou matku, která nás před pár měsíci opustila.. Proto mám i ty jizvy..." Vidím jak jí z očí padají slzy. Z kapsy vytáhnu můj kapesník, kde jsou ještě stále šmouhy od krve, i když jsem ho pral, a podám jí ho. "Díky.." kníkne a utře si oči. "Jak jsem říkala.. Vrací se domů opilý a bije mně.. Tentokrát se mě snažil uškrtit.. Můj vlastní otec se mě snažil zabít, protože vypadám, jako moje matka..." Propukne v pláč. Ryhle si k ní přisednu a obejmu ji. "No tak.. Neplakej. Vše je teď v pořádku." Hladím ji po hlavě a snažím se ji utěšit. Až moc jí rozumím. Bolí mne, že nejsem jediný, kdo si něčím takovým prošel. Zvlášť taková drobná dívka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 7:38 | Reagovat

Ahh, to je na mě až moc smutné ;-; cítím vůči nim hroznou lítost, přestože jsou jen fiktivní (tedy je tomu tak, že ano? :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama