Červenec 2016

Padlý "anděl" (part 7)

13. července 2016 v 17:50 | End |  Padlý "anděl"
"Co tvoje jizvy? Proč je máš?" zeptá se mne. Nad tím nemusím přemýšlet ani vteřinu. "Protože mám rád chuť svojí krve. Protože mám rád, když moje tělo trpí. Protože raději snáším bolest fyzickou, než psychickou. Protože moje mysl zažila takových sraček, že je ani nedokáži spočítat." pronesu s poloúsměvem. Dívá se na mne s pootevřenou pusou, jakoby byla udivená tím, že je tu i někdo jiný, který má podobné problémy. "Ale samozřejmě to přináší problémy..." Sklopím pohled a úsměv mi zmizí z tváře. "Dá se říct, že mne kvůli nim moje rodina nenávidí. Moje matka mi kdysi, když jsem na pár měsíců zkusil přestat, udělala pěknou sviňárnu. Když jsem se jí tehdy ptal, proč by mně nepustila na stanování s kamarádkou, ukázala na svoje ruce a řekla, že kdybych měl stejné ruce jako ona, jel bych. Tehdy byli ty jizvy naprosto zahojené a i ty nejhlubší byli sotva vidět. Sama často říkala, že je ráda, že jsem přestal. A pak vytáhla tohle, jen aby měla argument a já se málem rozbrečel." Teď už se na mne dívala, jako kdybych se proměnil v démona. "Tak tomu rozumím..." zamumlala a sklopila oči ke svým botám. "Teď se zeptám já. Proč máš ty modřiny na krku?" Vystřelí očima k těm mím a rychle si zakryje krk. "T-To je od mého otce... Nenávidí mě, protože mu neustále připomínám mou matku, která nás před pár měsíci opustila.. Proto mám i ty jizvy..." Vidím jak jí z očí padají slzy. Z kapsy vytáhnu můj kapesník, kde jsou ještě stále šmouhy od krve, i když jsem ho pral, a podám jí ho. "Díky.." kníkne a utře si oči. "Jak jsem říkala.. Vrací se domů opilý a bije mně.. Tentokrát se mě snažil uškrtit.. Můj vlastní otec se mě snažil zabít, protože vypadám, jako moje matka..." Propukne v pláč. Ryhle si k ní přisednu a obejmu ji. "No tak.. Neplakej. Vše je teď v pořádku." Hladím ji po hlavě a snažím se ji utěšit. Až moc jí rozumím. Bolí mne, že nejsem jediný, kdo si něčím takovým prošel. Zvlášť taková drobná dívka.

Padlý "anděl" (part 6)

10. července 2016 v 0:13 | End |  Padlý "anděl"
Nikde ji nevidím. Jen co si lehnu do trávy, kočíčí rodinka přiběhne a začne se lýsat. Hajzlíci jedni malý. Cítí, že mám v batohu nějaké dobroty. Chvíli je nechám, aby škemrali a pak jim to vše rozložím na zem. Ze Sonne se přesunu na I Hate Everything About You od Three Days Grace, zavřu oči a s jedním z už přežraných kotat na obličeji se ponořím do své mysli.

Zrovna když se chystám odejít a kontroluji si ruku jestli se mi neotevřeli rány, které bych si mohl olízat, si všímám, že mne ta dívka ze včerejška sleduje zpoza jednoho z kamenů. Jen co uvidí, že se na ni dívám, schová se. Zapálím si cigaretu a dojdu za ní. Sedí opřená zády o kámen. Je oblečená do černéo trička s potiskem v podobě znaku Rage Against The Machine a černých kalhotách. Až ted si pořádně prohlédnu, jak vypadá její tvář. Hříva zrzavých vlasů, rozcuchaných na všechny strany, šedivé oči, roztomilý malý nosík, plné rudé rty. Linky od smíchu v nedohlednu. Když pohledem sjedu ke krku, znepokojí mne, že je na něm vidět spousta modřin od toho, jako kdyby ji někdo chytil pod krkem a držel ji až moc pevně. Vyvede mně to z míry. A pak si všímám, jak na mne zírá se zdvihlým obočím. Já na ni fakt zíral...! Rychle zatřesu hlavou a omluvím se. "To je v pohodě..." pronese nejistě. Tak trapné... "Proč jsi mně sledovala?" zeptám se, abych odvedl téma. Vidím, jak se jí zatají dech a zčervenájí tváře. "Omlouvám se... Jen.. Když jsi tehdy řekl, že nejsem sama a ukázal jsi mi svoje ruce a nechal mě, abych ochutnala..." odmlčí se, nejspíše protože ji ta vzpomínka potěšila (soudě podle usměvu, který jí přelétl přes tváře) a pokračuje: "Chtěla jsem tě vidět znovu a poznat tě..." Tohle mne překvapí. Kdo by mne chtěl znát? Kdo by se o mne zajímal? "Dobrá... Co chceš vědět?" hlesnu zaskočeně. Je vidět, že takovou odpověd nečekala. "Umm... Kde začít...?"



Lidi, děkuji za vaše komentáře. Hodně to pro mě znamená. Sice moje čestina není zrovna nejlepší a stejně tak moje příběhy, ale i tak děkuji. Momentálně nebudu mít moc času na psaní, protože chodím do práce, ale i tak se pro vás budu snažit psát co nejčastěji to půjde. Klidně mě zkontaktujte přes FB a pokecejte si se mnou, nebo prostě nechte komentář pod videem. Díky moc... Usmívající se