The story of Mikaylla

9. června 2016 v 10:46 | End
Mikaylla je pro mě jako sestra. Setkal jsem se s ní, když jsem na konci devítky jel s chlapama kalit do Přibyslavy. Byla tam pouť a ty magoři se zastavili u kola štěstí. Snažili se vyhrát něco skvělího, ale dostávali jen hnusný přívěsky a tak dál. Když je to přestávalo bavit, všimli si, že kolem nás procházejí dvě holky a požádali je, aby jim to kolo roztočili. Jedna z nich byla Mikaylla. Tohle se stalo pár měsíců předtím, než jsem začal chodit s Terezou. Pamatuji si, že jsem tam tehdy stál v riflích, černém tričku a krémovém saku z Takka. Na očích jsem měl sluneční brýle, takže si nemohla všimnout, že na ni civím. Věděl jsem, že nemám šanci. Nikdy jsem neměl šanci. Ten večer se vyvynul naprosto strašně a v 6 ráno jsem se dostal do postele. O pár dní později se se mnou Mikaylla a její kamarádka Nikola, která tam tehdy byla s ní, zkontaktovali a vyrazili jsme ven. Mikaylla byla až moc sexy. Od té doby si vše pamatuji hodně špatně. Vím že tu byli hodně velké mezery, co se týče kontaktu. Teď je pro mě jako ségra a já pro ni jako brácha. Zažili jsme toho spoustu. Hlavně ona. Neustále střídá kluky, a pak se divý, že má zlomené srdce. A tak to je neustále. A pak jde za mnou, abych jí obejmul a řekl, že bude vše v pořádku. Kdysi jsme si psali o tom, jaká je a já jí napsal tohle: Ne, jsi dívka, která, když už se někomu poddá, tak ho jen tak neopustí. Možná jsi prokletá a vždy když přecházíš k jinému majiteli, je to proto, že ten minulý něco posral a ty jsi ponechána v nekonečném ciklu majitelů. Neskutečně se jí to líbilo a já to moc nechápal. Máme spolu spoustu společného a přitom ani nevím, co o ní chci vlastně říct. Začínal jsem tuto povídku s tím, že se chci svěřit o své kamarádce, ale nakonec ani nemám co říct. Je to moje ségra. Moje lepší část. Moje lépe domrdlý dvojče. Moje diamantová Mikaylla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama