Padlý "anděl" (part 4)

14. června 2016 v 13:20 | End |  Padlý "anděl"
"Cigaretu?" vyhrknu rychle, aby se vyplnilo to ticho mezi námi. Rychle zamrká a potřese hlavou. "...Jo, dám si.." vypadne z ní. Kývnu, vytáhnu svou krabičku cigaret Camel a dvě vytáhnu. Z náprsní kapsy mé černé košile vytáhnu omlácený, starý, benzínový zapalovač, který mi sloužil už sakra dlouho, a oboum nám připálím. "Tak jo, měj se.." kývnu na rozloučení a dám se na odchod. Koťata se už stejně rozutekla. "Počkej! Jak se jmenuješ?" zavolá na mě. Ohlédnu se a s poloúsměvem a cigaretou mezi rty odpovím: "Chris."
Cestou domů o té dívce nijak nepřemýšlím. Více přemýšlím nad tím, jak mi do uší řve soundtrack nového DOOM, a jak skvělý na poslouchání je.
Doma mne opět nic nečeká. Naši jsou zase někde v prdeli a mě to ani trochu nezajímá. Vždycky někam jezdí. V pokoji hned zapínám hi-fi věž a pouštím Dead! od My Chemical Romance. Na stole si jako obvikle rozpoložím své pracovní prostředí a v kuchyni si připravím hrnek kávy.

Po dlouhém slohu, 2 hrncích kávy a 6-ti cigaretách se svalím na svém křeslo v rohu pokoje, namířené směrem na televitní obrazovku, sloužící jako obraz konzole XBOX 360 ve skřínce pod ní. Je jedenáct večer a já to vidím na pár kol v TitanFall.

Jak tak pomrkávám a snažím se rozeznat i jiné věci, než dění na obrazovce, uvědomuji si, že je šest ráno a do mého pokoje pere oknem svit slunce. Můj úhlavní nepřítel. Z poličky popadnu NERF pistoli, nabiju ji a střílím na okno. "Táhni, světlo! Power of Satan compels you!! Jděte pryč, vy zasraný andělíčci! Sem, do domova zasvěcenému službě našemu spasiteli Luciferovi, se jen tak nedostanete!!" Už mi došli náboje a já se válím na podlaze a směji se svému klení. Tohle je proč mně malé děti zbožňují. Jsem dětinskej a se svým stylem oblékání to ze mě dělá skvělého záporáka pro hraní her. Kdo ví kdy si mě zase teta nezavolá na hlídání. Děti se vás jen málokdy ptájí, co jsou ty jizvy na vašem zápěstí nebo jestli jsem dostatečně starý na to, abych kouřil. Dokud před sebou vidí někoho, kdo vypadá jako dospělí (je dvakrát vyšší než oni) a chce si s nimi hrát, ptájí se maximálně na to, jestli jim pro něco nedosáhnu. Aspoň k něčemu jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 7:30 | Reagovat

Zajímá mne, zda se ti dva někdy znovu potkají o-o Ale huš! Žádný spoilery! xD

To s tou dětinskostí mě hodně pobavilo, musím říct! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama