Padlý "anděl" (part 3)

31. května 2016 v 10:56 | End |  Padlý "anděl"
Potom, co Mikaylla odešla, jsem se úchýlil k tomu, abych si uklidil pokoj. Byl celý zaneřáděný, protože Mikaylla měla pokušení mne nasrat, takže vše rozházela na všechny strany. Zapnu hi-fi věž a pustím si Three Days Grace - Over and Over. V kuchyni si do skleničky naleju trochu whisky a pak si sednu na parapet svého okna. S cigaretou v puse si prohlížím své pořezané ruce. Chtěl bych si dát krev někoho jiného. Někoho, koho neznám. Nějakého příslušníka opačného pohlaví. Už jen ta představa ve mě vyvolává chtíč po tvrdém, zvířecím sexu. Bohužel, většina dívek mého věku si chce užít pomalou romantiku, se kterou nedokážu srovnat.
Pokračuji dál ve své rozdělané povídce. Po pár minutách smažu celých 5 stránek. Je to slátanina. Zapálím si další cigaretu a vydám se do kuchyně, abych si udělal něco k večeři. Když se vrátím s miskou plnou ramen nudlí, všimnu si, že se stáhnula série Star Wars, kterou jsem stahoval přes torrent. Típnu cigaretu a pustím si první díl.
Na konci páteho se už sotva zvládnu dopotácet do postele. Potřebuji spánek.

Budí mne budík, který jsem v posledních zbytcích vědomí nastavil. Začíná mi další jednotvárný den.
Zase sedím na památníku a mazlím se s koťaty. Dnes jsem jim přinesl pytlík kočičího žrádla, co jsem splašil ve zverimexu. Jak tak sedím a nechávám si jedno z koťat ležet na hlavě, přiběhne jakási dívka. Všimnu si, že pláče. Zpozoruje mne a rychle zaběhne na druhou stranu pomníku, kde ji nevidím. Vytáhnu si z uší sluchátka a s náručí plnou koťat a jejich matkou za mnou se vydám k ní. Sedí opřená o jeden kamenů a řeže se do ruky. Vidím, jak kapky krve padají do trávy. Jakáto škoda krve. Všimne si mne a rychle si zakryje ruku. "Neboj.. Nejsem tu, abych tě nějak poučoval nebo ti ubližoval. Chápu tě." pronesu. Moc dobře vidím, že mi nevěří. "Jak by jsi to mohl vědět...? Nikdo nemůže vědět, jaké to je... Nikdo!" štěkne po mě. Rty se mi zkřivý do poloúsměvu. "Myslíš?" hlesnu a vytáhnu si rukávy u mikiny. Rozevře udiveně oči a zvedne se. Dojdu k ní a chytnu ji za ruku. Neucukne. Stáhnu jí rukáv a přiložím svou ruku k té její. Na mé, stejně jako na té její, je rozmazaná krev a rudé jizvy. Úžasle sleduje mou ruku a já tu její. "Nejsi sama..." zašeptám. Ona se mi podívá do očí. "Mohu se.. tě dotknout...?" "Jistě." Pomalu mne pohladí po ruce. Moje kůže doslova žádá, aby se mne dotýkala více. Zničeho nic si mou ruku přiloží ke rtům a olízne jednu z těch krvavějíších ran. Chvíli tomu nevěřím, ale pak si jen řeknu, že se mi to jen zdá. Tohle je až moc dobré na to, aby to byla pravda. Saje mou krev a ve mě to vyvolává chuť se jí dotýkat více a ochutnat její krev. Asi si všimne, co to se mnou dělá, a přestane. Podívá se na mne. Má krev kolem pusy a oči jí svítí. Co teď?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Engel Engel | 1. června 2016 v 22:37 | Reagovat

Páni,je to moc dobré,líbí se mi to.Opravdu krása. Rozhodně piš dál.

2 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 7:27 | Reagovat

Není to sice něco, co bych ze všeho nejraději četla, ale nevadí mi to a příběh se mi líbí, píšeš hezky a zajímá mě, co jsi vymyslel či vymyslíš do dalších dílů ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama