Květen 2016

Padlý "anděl" (part 3)

31. května 2016 v 10:56 | End |  Padlý "anděl"
Potom, co Mikaylla odešla, jsem se úchýlil k tomu, abych si uklidil pokoj. Byl celý zaneřáděný, protože Mikaylla měla pokušení mne nasrat, takže vše rozházela na všechny strany. Zapnu hi-fi věž a pustím si Three Days Grace - Over and Over. V kuchyni si do skleničky naleju trochu whisky a pak si sednu na parapet svého okna. S cigaretou v puse si prohlížím své pořezané ruce. Chtěl bych si dát krev někoho jiného. Někoho, koho neznám. Nějakého příslušníka opačného pohlaví. Už jen ta představa ve mě vyvolává chtíč po tvrdém, zvířecím sexu. Bohužel, většina dívek mého věku si chce užít pomalou romantiku, se kterou nedokážu srovnat.
Pokračuji dál ve své rozdělané povídce. Po pár minutách smažu celých 5 stránek. Je to slátanina. Zapálím si další cigaretu a vydám se do kuchyně, abych si udělal něco k večeři. Když se vrátím s miskou plnou ramen nudlí, všimnu si, že se stáhnula série Star Wars, kterou jsem stahoval přes torrent. Típnu cigaretu a pustím si první díl.
Na konci páteho se už sotva zvládnu dopotácet do postele. Potřebuji spánek.

Budí mne budík, který jsem v posledních zbytcích vědomí nastavil. Začíná mi další jednotvárný den.
Zase sedím na památníku a mazlím se s koťaty. Dnes jsem jim přinesl pytlík kočičího žrádla, co jsem splašil ve zverimexu. Jak tak sedím a nechávám si jedno z koťat ležet na hlavě, přiběhne jakási dívka. Všimnu si, že pláče. Zpozoruje mne a rychle zaběhne na druhou stranu pomníku, kde ji nevidím. Vytáhnu si z uší sluchátka a s náručí plnou koťat a jejich matkou za mnou se vydám k ní. Sedí opřená o jeden kamenů a řeže se do ruky. Vidím, jak kapky krve padají do trávy. Jakáto škoda krve. Všimne si mne a rychle si zakryje ruku. "Neboj.. Nejsem tu, abych tě nějak poučoval nebo ti ubližoval. Chápu tě." pronesu. Moc dobře vidím, že mi nevěří. "Jak by jsi to mohl vědět...? Nikdo nemůže vědět, jaké to je... Nikdo!" štěkne po mě. Rty se mi zkřivý do poloúsměvu. "Myslíš?" hlesnu a vytáhnu si rukávy u mikiny. Rozevře udiveně oči a zvedne se. Dojdu k ní a chytnu ji za ruku. Neucukne. Stáhnu jí rukáv a přiložím svou ruku k té její. Na mé, stejně jako na té její, je rozmazaná krev a rudé jizvy. Úžasle sleduje mou ruku a já tu její. "Nejsi sama..." zašeptám. Ona se mi podívá do očí. "Mohu se.. tě dotknout...?" "Jistě." Pomalu mne pohladí po ruce. Moje kůže doslova žádá, aby se mne dotýkala více. Zničeho nic si mou ruku přiloží ke rtům a olízne jednu z těch krvavějíších ran. Chvíli tomu nevěřím, ale pak si jen řeknu, že se mi to jen zdá. Tohle je až moc dobré na to, aby to byla pravda. Saje mou krev a ve mě to vyvolává chuť se jí dotýkat více a ochutnat její krev. Asi si všimne, co to se mnou dělá, a přestane. Podívá se na mne. Má krev kolem pusy a oči jí svítí. Co teď?!

Padlý "anděl" (part 2)

24. května 2016 v 10:19 | End |  Padlý "anděl"
Doma mne čeká pouze samota a vůně kávy. Dojdu si do kuchyně, zapnu kávovar a ze skřínky nad linkou vyndám bílý hrnek bez potisku. Do uší se mi line melodie písně Damage od RED. S kávou se dopotácím do svého pokoje, kde se posadím k pracovnímu stolu a z batohu vyndám laptop. Napiju se z hrnku a zapnu počítač. Zatím co se spouští, prohlédnu si rány na hrudi. Krev je zaschlá a černá. Vezmu si skalpel, co mám na stole a ostřím ho namáčknu na kůži na hrudníku. Přejedu ostří o centimetr a vychutnávám si tu ostrou bolest. Z ranky vytéká krev a já tvořím další ránu. Když je i ta hotová, jazykem naberu co nejvíce krve a vychutnávám si tu chuť. V kalhotách mi zacuká a v hlavě se mi dělají ty nejlepší fantazie. Udělám si ještě dalších 5 ran a pokaždé si dopřeji všechnu krev, která vyteče. Když přestane téct, podívám se na svůj odraz v zrcadle na dveřích pokoje. Mé vlasy jsou světle hnědé a rozcuchané, díky tomu, že se nikdy nečešu. Mé oči čokoládové barvy se lesknou chtíčem a rty mám rudé od krve. Otočím se zpět ke stolu a ze zásuvky vyndám popelník. Zapálím si cigaretu a pustím se do práce na mé rozdělané povídce.
Když tak sedím a dávám si přestávku na cigaretu, vzpomínám si na jeden příspěvek na Tumblr, kde jakási dívka psala, že potkala ženu a její dceru. Dcera se zeptala, pro má dívka na ruce rány od řezání a žena odpověděla: "Protože je padlý anděl. Způsobuje si bolest, aby si vzpomněla, že je naživu a že ještě stále má pro co bojovat." Dívka se usmála a prohlédla si ženu. Na zápěstí měla sotva viditelné jizvy od řezání.
Ze zamyšlení nad psaním mne vytrhává rána do okna. Podívám se ven a uvidím svou dobrou kamarádku Mikayllu. Jdu jí otevřít.

Padlý "anděl"

23. května 2016 v 10:50 | End |  Padlý "anděl"
Probouzím se do dalšího rána. Čeká mne cesta do školy. Vylezu z postele a zkontroluji, jestli není povlečení od mé krve. Naštěstí jsem si své zářezy pořádně obvázal a teď se na ně mohu podívat bez toho, abych plýtval svou lahodnou krví. Celá ruka je posetá rudými jizvami a zaschlou krví. Líbí se mi ty jizvy. Ještě sundám náplasti na levé straně hrudníku, hned pod klíční kosti, abych se mohl pokochat dalšími krvavými jizvami.
Ze skřínky vyndám tričko černé barvy, s potiskem My Chemical Romance, a černé kraťasy. Obléknu se a do uší si dám sluchátka, ze kterých se line melodie Murder Melody od Cult to Follow. Dnes jsem sám doma, takže si mohu zapálit cigaretu už doma. Popadnu odřený rudý batoh a nacpu do něj pár bloků a laptop. Vyrážím do školy, kde mne snad nechají na pokoji.

Po škole se jako obvykle odloudám na kopec za školou, kde je zbořený pomník padlým. Posadím se na jeden z mnoha kamenů a zapálím si cigaretu, zatím co mi do uší křičí Adam Gontier svůj song Pain. Ze skulin mezi kameny se vynoří dvě koťata spolu s matkou. Všichni jsou černé barvy. Sesednu z kamene a lehnu si do trávy, aby si na mne mohli vylézt. Koťata se začnou prát a jejich matka se ode mne nechá drbat na břiše. Tohle je moje rodina. Oni mne nebijí, neurážejí a věnují mi pozornost. Zahodím nedopalek a zavřu oči, zatím co si koťata a jejich matka lehnou na mou hruď a hřejí mne. Usnu.

Probudí mne šimrání na hrudi. Jedno z koťat olizuje moje rány na hrudi. Je to příjemné. Podívám se na hodiny. 17:56. Tak to abych vyrazil. Sundám ze sebe ty kočkovité šelmy a vydám se domů.