Změna po dlouhých, bolestivých letech 3rd part

15. listopadu 2015 v 23:34 | End |  Změna
Je krásné na tohle všechno vzpomínat. Ale pak přijdou vzpomínky, které by jste nejraději zapoměli. Chci zapomenout a přitom si to jen a jen připomínám. Každý den, když mám večer trochu času a pár cigaret, si vyjdu k pomníku padlých v Havlíčkově Brodě. Je to takový velký oblouk s jmény obětí 2. světové a komunistické éry. Je to uprostřed parku na kopci před rybníkem. Zažil jsem tam s ní spoustu chvilek, které mám vyryté v srdci a jsem za to rád. Jenže právě ty krásné chvíle nakonec připomenou ty, které to vše ukončili.

Začalo to v prosinci (nevím kolikátého, ale někdy poblíž vánoc). Moje dobrá kamarádka, kterou jsem vždy chránil a měl pro ni až moc velkou slabost se mi ozvala, jestli nechci jít ven. Neměl jsem důvod, proč odmítnout. Tehdy mi přiznala, že mne miluje. A tehdy to také šlo do prdele. Z lítosti vůči ní jsem ze sebe udělal někoho, kdo za ní přišel, když potřebovala toho, koho milovala. Přišel jsem, poslouchal jsem, udělal jsem a odešel jsem. Podváděl jsem tím Levy. S Koni. Procházelo to do té doby, než se Koni jednou v noci složila a řekla mi přes chat, že mě chce celého pro sebe. Potom napsala mojí netušící Levy pravdu o tom, proč jsem chodil za ní s kousanci na krku a otisky od škrcení. Další den, v pátek, Levy přijela a rozbrečela se přede mnou. Tak moc to bolelo. Bolelo mne vidět, co jsem způsobil. Chtěl jsem pomoct, ale nakonec jsem jenom ublížil.
Snažil jsem se to spravit, ale dlouho to nevydrželo. Ten den jsem Koni řekl, že ji nenávidím a byl bych nejraději, kdyby se po svých nesčetných pokusech už konečně zabila. Byl to takový poslední cuk umírajícího těla. Nakonec.. z čisté frustrace jsem zahodil poslední naději, že bych získal Levy zpět a začal jsem chodit s Koni. Trvalo to 3 měsíce. 3 měsíce plné smutku, využívání a bolesti. Byl jsem využíván, psychicky vytěžován a fyzicky týrán. Dovedlo mne to k tomu, abych se začal řezat. Protrpěl jsem několik psychických zhroucení a nakonec mi byli zvýšeny dávky prášků na zklidnění. Nedokážu si představit, jak na tom byla Levy. Po těch bolestivých dnech mi Koni řekla, že mne opuští kvůli jiné dívce. A tehdy.. tehdy to už bylo.. už to bylo jedno.. byl jsem osvobozen z vězení vztahu s ní a přesunul se do domácího vězení mých citů. Doteď jsem uzavřen do sebe. Nemohu najít nikoho, kdo by to se mnou vůbec vydržel. Jsem sám. A čím dál více ubližuji lidem kolem sebe. Ale hlavně sobě ubližuji nejvíce. Už nevím co je sen a co je realita. Moje sny jsou noční můry, kdy prožívám ty krásné chvíle od znovu, jen abych si těsně před probuzením uvědomil, že to není pravda. A to uvědomění bolí stejně, jako tehdy, kdy jsem viděl Levy plakat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anonym Anonym | 13. února 2016 v 1:54 | Reagovat

Kosi..znám tě už docela dlouho a některé z těchto chvil jsem prožíval/a s tebou. Obdivuju na tobě že tyhle pocity před svými přáteli skrýváš a vše napíšeš sem..ale zároveň nechápu proč jsem byl/a jeden/na z mála komu si se svěřil..píšeš tu o sobě že jsi v podstatě psychopat ale já tě tak nevidím. Znám tě jako velice chytrého kluka a dobrého přítele...tak se sakra seber chlape..!!

2 End End | 22. února 2016 v 21:20 | Reagovat

[1]: Anonyme.
Rád bych tě požádal o to, aby jsi mne kontaktoval na FB. Momentálně se potřebuji bavit s někým, kdo mne aspoň trochu respektuje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama