Změna po dlouhých, bolestivých letech 2nd part

29. září 2015 v 22:07 | End |  Změna
Jak jsem říkal. Tehdy, kdy jsem se s Terezou (od teď Levy) procházel parkem, můj život získal barvy. Už to nebyla ta mdlá šedá a černá, ale změnilo se to na červenou, zelenou, modrou a rezatou (Levy měla zrzavé vlasy a na ty nikdy nezapomenu). Pokračovalo to pozvolna a naprosto krásně. O tři dny později přišel náš první den na střední. Já šel na obchodku a ona na uměleckou. Byli jsme spolu každý pátek, ktdyž projížděla vlakem přes Brod. Vždy se za mnou zastavila. Ty pátky pro mne byli opravdu nejkrásnější dny, které jsem vůbec mohl zažít. Nemohl jsem ji nikdy vypustit z hlavy. Ať jsem byl na hodině, nebo doma, nebo se procházel, nedokázal jsem na ni nemyslet. Při každé příležitosti jsme si psali. Byl jsem na její imatrikulaci, kde jsem ji poprvé viděl v šatech. Vypadala naprosto úchvatně. Nemohl jsem z ní spustit oči ani na okamžik. Seznámila mne s jejími spolužačkami. Byl jsem tak rád, když jsem mohl říct, že je moje. Moje Levy.
Pokaždé, když jsme se setkali, bylo to setkání jako po 20-ti letech. Nikdy jsem nedokázal vydržet ten týden do jejího příjezdu. Nesnášel jsem dny bez ní. Někdy jsem jezdil k ní domů do Ledče. Když jsem tam byl poprvé, okamžitě jsem poznal, který pokoj je její (přesněji, která půlka pokoje je její). Měla zeď u postele polepenou všemi jejími kresbami. Když jsem se na ně kouknul, viděl jsem ji, jak je kreslí. Nemohl jsem si nikdy pomoct a styděl se za to, jak netalentovaný jsem. Vedle ní jsem byl vždy jako ten, co tam nepatří. Ona, premiantka třídy a já, netalentovaný a bezvýznamný kluk. Vždy mi vtloukala do hlavy, abych si to o sobě nemyslel. Věřila, že mám potenciál. Podporovala mne. Byl jsem vděčný za každou sekundu času po jejím boku. Miloval jsem její úsměv, její vlasy a její osobnost. Ona, malá stydlivka co si nikdy nevěří, a já, co jí každou chvíli tlačí do hlavy, aby o sobě přestala pochybovat, že ona je ta lepší z nás dvou.
Její objetí bylo vždy vřelé a voněla sama sebou. A ty rty! Kdykoli mne políbila, dostal jsem výpadek na pár sekund, protože její rty byli tak jemné a teplé. Vždy jsem měl potřebu ji kousnout do jejího spodního rtu.
Jednou mne dokonce vzala na výstavu umění. Já ji zase vzal do knihovny v Brodě, kde jsem se vždy uzavíral před světem. Bylo to pro mne moje nejintimnější místo, ale jí jsem ho dal. Věděla o mě všechno.
Jednou jsem ji vzal v Listopadu (možná v Prosinci) na Den otevřených dveří, který se konal v naší škole. Přijela tam za mnou a já ji seznámil se svými spolužáky. Byla to taková sranda ji vidět, když se rozpačitě seznamuje s mími kamarády a snaží se, aby neřekla něco špatně.
Jediné, co mi nikdy neschvalovala, bylo kouření. V tu dobu jsem kouřil jako fabrika a ona to neměla ráda. Chápal jsem ji, ale kouření jsem se doteď nezbavil. Snad jeden z nejlepších dnů s ní byl, když jsem se u ní probudil v posteli a měli jsme celý den jen na nás oba. Bylo to kouzelné, dívat se na ni, jak si kreslí. Blbli jsem a kecali. Jednou jsme si před ní na laptopu zapl jen tak "na truc" CS 1.6, které jsem tam měl jen tak na zahnání nudy a ona mi sedla na klín a začala hrát místo mne. Chvíli jsem se smál a pak jsme ji začal otravovat a lechtat, takže furt umírala. Tehdy jsem se tak nasmál, když mne po její mini pokoji honila se štetcem jako zbraní. Ten ten mne taky vzala na Ledečský hrad. Tehdy jsem u ní opět přespal (domyslíte si).

Když tyhle řádky píšu, tak mi se sotva bráním slzám. Ale co. Musím se vykecat...
Díky za návštěvu a komentujte ;) děkuji
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama