Domácí úkol do školy aneb charakteristika sebe sama

8. dubna 2015 v 20:09 | End
Když by se mě například můj učitel zeptal, jaké mám vlastnosti, řídil bych se podle jedné věci a to jsou moje sympatie vůči němu. Je to daleko lehčí, než se soustředit na to, jak se momentálně učitel chová nebo jaký je jeho pohled na mě, nebo jeho sympatie vůči mně, nebo jestli jsou kolem mě spolužáci.
Když se podívám na to, co jsem teď napsal, řekl bych, že jsem závislý na okolí a na pozornosti ostatních, na tom, s kým se bavím a tak dále. Moje vlastnosti, které mi přijdou pro mě výstižné, jsou impulzivní, vztahovačný, tupý, šílený, závislý na pozornosti a provokativní.
Impulzivita, pokud to správně chápu, je něco jako náhlé agresivní výbuchy, kvůli maličkosti. A to mi přijde jako jedna z mých vlastností, protože se dost často dokážu naštvat kvůli naprosté zbytečnosti jako je změna plánů nebo změna mého dosavadního životního pořádku, na kterou jsem neměl čas se připravit.
Vztahovačnost je, že si (tedy aspoň v mém případě) neustále berete urážky a pomluvy, jako by byly souzeny vám a přitom to je míněno pro kolektiv, ve kterém se momentálně nacházíte.
Tupost, jako že jsem hloupý, nepochopím úplně jasné věci a jednoduché rovnice a společenské způsoby.
Šílenství si beru na svou hlavu, protože se v určitých situacích chovám opravdu jako člověk, co by měl být držen ve svěrací kazajce. Bezdůvodně křičím na ostatní, předvádím divné věci, nekontroluji se nebo zkrátka říkám jeden nesmysl za druhým.
Závislost na pozornosti. Když jsem v kolektivu, vždy se snažím o to, abych ostatní zajímal. Ať už svými názory, chováním, věcmi, zájmy nebo rodinnými problémy. Je mi jedno, když si ostatní myslí, že jsem magor, kvůli tomu, že jsem na veřejnosti ve skupince čtyř lidí a najednou začnu řvát na dědu v autě, ať zastaví, protože chci přejít přes přechod.
Provokace je krásná věc, kterou jsem si na tomto světě oblíbil a používám ji denně. Jdu po chodbě a z ničeho nic zakřičím na svého, o čtyři roky staršího bratra, že je pitomec, jenom proto, abych se zabavil nebo si zkrátka ulevil nebo prostě proto, že to zkrátka bez přemýšlení udělám.
Kdybych měl mluvit o svém zevnějšku, uslyšíte ode mne jednu jednoduchou věc. Ošklivý. Všichni kolem říkají, že jsem nechutný, že vypadám, jako když kočku přejede nákladní vozidlo nebo zkrátka vypadám jako hovno. A já to těm lidem neberu. Mám svůj vlastní styl. Když mě uvidíte jít po ulici, po chodbě ve škole, po domě, uvidíte vždy stejné oblečení. Nějaké tričko s tématikou jako Pulp Fiction, smrt, anime, lebka, film Jackass nebo cokoli jiného z mých zájmů nebo názorů. Budu na sobě mít odrbané černé rifle s červeno černým páskem a možná i mikinu velikosti větší, než sám mám. Jediné co se liší, jsou boty, doplňky a pokrývka hlavy. Když jdu po ulici, jsem oblečený například v černé košili s kravatou a rozepnutém, tmavě modrém kabátu, vhodném na podzim. Boty budu mít pravděpodobně špinavé. Budou to černé outdoor boty nad kotníky. A na hlavě budu nosit buď pletenou čepici Jim Beam a černé módní brýle Vans od strýce, nebo (když budu mít mikinu) kapuci stáhnutou do obličeje tak, aby mi kolemjdoucí nemohli vidět do obličeje. Jdu po školní chodbě a opět je na mě vidět černé rifle a mikinu či košili, opět brýle a opět kulich. Jenom zablácené boty se změní v ošoupané pantofle z hypermarketu a přes rameno mi visí červená brašna s jedním popruhem, do které se pohodlně vejde můj laptop a nějaké učebnice a sešity. Jsem doma a můj vzhled se nemění. Akorát mi je vidět do mého ohyzdného obličeje a na nohách nemám ani ponožky (natož boty) a přes rameno mi nevisí školní taška. A pak už je tu jen jeden nezmíněný případ, a to je když jdu ven, abych přitahoval pozornost nebo byl zkrátka někdo, kdo ostatní znepokojuje. V tu dobu jsem oblečen opět v černých riflích (a například v) černém tričku s nápisem "Inhale exhale" a zelené mikině. Boty mám opět stejné jako normálně. Ale pak je tu tak znepokojující část. Obličej. Ksicht mi zakrývá buď jednoduchý šátek a zrcadlové brýle, nebo bizarní maska zle usmívajícího se člověka, také známá jako maska Guye Foxe nebo znak Anonymous. Zakrývá mi celý obličej a jediné, co je trochu vidět jsou mé oči. Už ani nevím proč to tak nosím, ale asi kvůli tomu, že mě nikdy nepřestane udivovat, že lidé se daleko více bojí věcí, které nevidí. Nevidíte něčí obličej a znepokojí vás to. A právě to tehdy vzbuzuji. Znepokojení. A líbí se mi to.


Toto byla moje charakteristika. Doufám, že se vám líbila a že si ze mě nebudete nijak utahovat. Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama