Padlá /část 1.\

12. ledna 2015 v 18:47 | (nová autorka) Foxy-chan |  Padlá
Padlá

Den jako každý jiný - část 1.

*Crrrrrr!* zazvoní budík a já se probudím do dalšího nudného dne mého nudného života. Zamračím se a vstanu z postele. Vejdu do koupelny a podívám se na sebe - světle hnědé rozčepířené vlasy,čokoládově hnědé oči a průměrná postava. To jsem já. Ten nezajímavý kluk. Učesu se a odejdu zpět do pokoje,vezmu na sebe tričko s potiskem hororové indie hry "Five Nights at Freddy's",černou košili a tmavě šedlé tepláky. "Pff,proč nemůžu bejt sakra šťastnej?!" řeknu nahlas a přitom kopnu do skříně. Nachystám si učení do školy a s taškou přes rameno odejdu do chodby. Vezmu si šedý kabát a své oblíbené boty. Před odchodem ven zašmátrám v kapse kabátu a vytáhnu mobil,*hmm,6:23,to si ještě stihnu dát cigaretu* řeknu si v duchu a zabouchnu za sebou dveře. Hned jak vyjdu z domu tak si zapálím a vyfouknu hustý bílý kouř. Jdu pomalu jako obvykle,"však mě ve škole nic nového nečeká,učení,učení,spánek,cigareta,učení,odjezd domů" odseknu tak potichu,že to ani sám pořádně neslyším. Po dokouření odhodím nedopalek do nejbližšího koše a už jen čekám,kdy přijede ta příšera co mě vozí do školy.

*Ve Škole*

Jako obvykle přijdu do třídy. Třídy kde mi nikdo nerozumí. Posadím se do zadní lavice,vytáhnu knížku a začnu číst 'Levhart' od Jo Nesba. Zazvoní,učitel vejde do třídy,ale já mu nevěnuji pozornost. Něco mluví,ale já ho neslyším,věnuji se jen knížce. Když v tu učitel odejde,ale hned se vrátí - avšak ne sám. Hned za ním jde dívka. Její vlasy jsou černé jak sama temnota a oči zeleně zářící jako kdyby byla mládě kočky. Je nádherná. Ale něco mi na ní nesedí - její oči nevyzařují žádné stopy po citech. A obličej též ne. "Toto je Anastázie,je jí 16 a je tu nová." prohodí a sedne si na svou židli učitel. "Jdi si sednout kam chceš,Anastázie" znovu prohodí a začne vykládat látku. Namíří si to ke mně,ale ne přímo ke mně,ale do vedlejší lavice. Když kolem projde,naše oči se setkají. Bezcitné oči které nejspíš nikdy nezažili lásku. Usadí se a začne tužkou něco psát. "Ahoj,ty jsi tu nová?" zašeptám tak potichu,že pochybuji,že mě slyšela. Její zelené oči se na mě najednou dívají. Ale ona neodpoví. Jen na mě kouká. Začínám mít celkem strach,něco není v pořádku. Odvrátí zrak a naznačí hlavou na odpověď 'Ano'. Když v tu najednou zazvoní na přestávku. Všichni se vyklidí ven,jen ona tam sedí a opět na mě kouká těma bezcitnýma očima. Oklepu se a taky vyjdu ven. Jen co vyjdu,zapálím si cigaretu a pustím písničky do sluchátek. Koukám se do země,ale něco mě táhne kouknout se na školu. Podívám se tam a - Stojí u okna ONA. *Ty oči mě jednou zabijí*,řeknu si pro sebe. Ale tentokrát nejsou bezcitné. Je tam plno zlosti a smutku. Ze soucitu zamávám a doufám v odpověď. Ale ta se nenaskytne. Místo toho se Anastázie ztratí někde uvnitř v útrobách školy. Odvrátím oči od školy a opět koukám do země. Pomalu dokouřím cigaretu a odejdu do třídy. Třída je překvapivě prázdná - tedy až na Anastázii,která kouká z okna. Potichu k ní zezadu přijdu,položím ji ruku na rameno a opatrně se zeptám: "Děje se něco,Anastázie?". Otočí se a podívá se mi hluboce do očí "Ne,nic se neděje" odpoví. Má překvapivě hrubý hlas na dívku. "Dobře,odkud vůbec jsi?" zeptám se a čekám odpověď. Zamračí se a oči jí zazáří. "Pocházím z místa odkud není úniku." řekne,obejde mě a sedne si do lavice. Zachvěju se a sednu si též do lavice. *Myslím,že bude těžké navázat kontakt* pomyslím si a pokračuji v čtení rozčtené knihy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nikola nikola | 4. února 2015 v 17:14 | Reagovat

první díl a vážně se mi ta povídka líbí jen tak dal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama