Leden 2015

Padlá /Část 4.\

26. ledna 2015 v 7:27 | Foxy-chan |  Padlá
Padlá

I don't get it.. - část 4.

Sednu si k Aně a pohladím ji po temně černých vláskách. "Neprovokuj" zašeptám ji do ucha a lehce zkousnu kousek světlé kůže na krčku.

'Podlehni mi...'

Opět zazní v mé hlavě,ale nevěnuji tomu pozornost. Vnímám pouze v kalhotách svou pulzující,žilnatou chloubu a Anu. Ana se začervená a sundá si tričko,tudíž jí zůstanou jen šedé tepláky. Otočí se ke mě zády,když v tom tam spatřím něco,co jsem ještě nikdy neviděl - 2 velké otevřené rány ve tvaru V. "A...Ano?..T..tvoje záda..to nebolí?" vykoktám ze sebe,když v tu najednou se Ana hluboce zasměje. "Ach,tak vidím,že sis toho všiml.." zašmátrá v jedné ráně a vytáhne dlouhé temně černé pírko. "Není hezké?" usměje se. Mám strach. "Ano...co..to je.." zašeptám. "Opravdu to chceš vidět?" zamračí se. "Nu dobrá." dopoví,svalí se na kolena a chytí se za hlavu. "Ano...Ano!! Co ti je?!" zakřičím a dotknu se její kůže. Když v tu najednou mě odhodí tlak vzduchu a větru přesně na postel. Když se po chvilce vzpamatuju,tak vidím před sebou vznášející se Anu. Máchá obrovskými temnými křídly a úchylně se usmívá. "Ale notak..přeci by jsi ho nenechal čekat,ne?" zavrčí a dlaní mi sjede pod tričkem od krku až po pas mých tepláků. Strhne ze mě tričko a tepláky,takže mi zbydou jen trenky. Aně sundám tepláky,spodní prádlo a položím ji na postel. "Nechceš zatáhnout ty křídla,má drahá? Aby tě nebolely až z tebe vymrdám duši.",Ana poslechne a zatáhne křídla.

'Nevím na co ještě čekáš,vezmi si anděla..'

Vezmu šátek a přivážu jí ruce k okrajím postele,její zelené oči vzrušeně září a celá se prohýbá. Má nádherné tělo,které by chtěla každá dívka kterou znám. Jemně jí konečky jezdím po vnitřních stranách stehen,dokud se totálně nedotknu toho jejího krásného,vlhkého místa. Pokusím se jí potrápit - odpírání orgasmu. Jemně začnu masírovat poštěváček palcem a ukazováčkem zkusím zajet dovnitř,chvilku uvnitř zůstanu,ale po chvilce začnu pomalým tempem přirážet. "Víc.." zakňučí Ana. Její kňučení mě ještě víc nabouzí,ještě chvíli a myslím,že mi péro exploduje. "Notak Ano,zakňuč mi jak nějaký zkurvený štěně..do toho" zašeptám jí svůdně do ouška a zkousnu lalůček. Ana zakňučí párkrát za sebou a to poslední zakňučení udělá co nejhlasitěji. ZMĚNA PLÁNU. Můj adrenalin se tak zvýšil,že to už nevydržím! Stáhnu si trenky a svým pérem do ní zajedu až po koule. Chvilku v ní zůstanu a užívám si ten svíravý pocit její kundičky kolem mé chlouby. Začnu pomalinku přirážet. Ana se prohýbá a svíjí vzrušením,tudíž mě to nabádá k tomu,abych zrychlil. Přirážím tak rychle a tvrdě,že moje koule pleskají o její kundičku. Zvednu se,ale nevytáhnu ho z ní,vezmu jí sebou. Přirazím jí ke zdi,ona mě obejme nohama a já jí koušu do krku a mrdám o sto šest. "Už budu!" vykřikne Ana. "Já taky.." zašeptám a ještě víc zrychlím,napumpuju jí dokud to z ní nepoteče. Už!! Začnu cákat svojí mrdku do tý její promrdaný kundy. Odpadnu a lehnu na postel. Jsou 2 hodiny ráno a Ana si lehne ke mně na mou hruď,ale okamžitě usne. A já po chvilce zaberu taky.

Padlá /Část 3.\

25. ledna 2015 v 19:37 | Foxy-chan |  Padlá
Padlá

Hezký pocit se vrací - část 3.

Vystupuji s Anastázií z autobusu a vytahuji krabičku cigaret,vytáhnu cigaretu a podám krabičku Aně. Ta též vytáhne cigaretu a vrátí mi zpět krabičku. Zapálí si cigaretu a vyfoukne obláček kouře. Jdeme pomalu po osvícené ulici toho povětšího města,které Ana tak moc dobře nezná - rozhlíží se všude možně a obdivuje pozdejší exteriér domů. Dojdeme k velkému domu s moderním exteriérem a velkou zahradou. "T..tady ty bydlíš?" vykoktá z ničehonic Ana a kouká na můj dům. "Ano,tady bydlím" usměju se "přenechali mi ho rodiče,když...argh,to je fuk." vejdu do dveří a sundám si boty a kabát. Dojdu rovnou do mého pomenšího pokoje s letištěm u okna,plakáty s Anime postavami a velkou plazmovou televizí s xboxem one. Hodím tašku k posteli a dojdu do kuchyně abych pohostil tak výjmečnou i když temnou návštěvu. V kuchyni u stolu sedí Ana a když mě uvidí,nepatrně se kousne do dolního rtu a oči ji zlověstně zazáří. "Dáš si kávu,An?" řeknu a otočím se k ní zády.

'Dostanu tě. Nedokážeš odolat chtíči padlého anděla.'

Zazní mi tato věta v hlavě,tak se otočím k Aně. Ta se jen usmála a odpověděla "ano,prosím". Začnu vařit vodu na kávu pro dva a sednu si k An. "Kde jsi se tu vůbec vzala,prcku?" píchnu do ni ukázováčkem,ale zamračí se a oči se jí rozzáří. "Nemám ráda takovéto dotyky." řekne a zlověstně se zazubí. "Omlouvám se" řeknu a nevinně se usměju. Káva je hotová. Vezmu šálky s kávou do svého pokoje a položím je na noční stolek vedle postele,zapnu televizi a pustím v ní Série Doctora Who,Simpsonových a Game of Thrones. Ana se posadí na postel a svlíkne si mikinu,pod kterou skrývala celou dobu stejné tričko ''Five Nights at Freddy's'' jako mám já. Začervená se,dá ruce za záda a zkousne si dolní ret. "Já...já nevěděla,že máš rád FNaF.." řekne a zezadu mě obejme. *Takový pocit..jsem s žádnou dívkou..ještě nezažil* pomyslím si a ucítím bouli na svých kalhotách,"psssst,sklidni se,vidí to debile" řeknu to své chloubě tak potichu,aby to Ana neslyšela. Ana se zahihňá "ale notak,neříkej,že jsi se vzrušil..zrovna ze mě" znovu se zahihňá a sedne si zpět na postel.

Padlá /Část 2.\

25. ledna 2015 v 19:35 | Foxy-chan |  Padlá
Padlá

Nevím co se děje - Část 2.

Zvoní. *konečně konec školy* pomyslím si a seberu bundu a tašku a vyjdu ze školy. Podívám se na oblohu,je temná jako kdyby sám bůh byl nahněvaný. Začíná pršet a kapky deště,velké jako slzy dívek kterým jsem ublížil, dopadají na mou bundu a moje rozčepířené vlasy. Miluju déšť, tak se pomalu vydám na zastávku autobusu. Vytáhnu mobil, kapky tak dopadají i na něj, otřu vodu z obrazovky a podívám se na čas. 14:35. *jede mi to až za hodinu* pomyslím si, ale i tak jdu stejnou cestou k zastávce. Jsem skoro u ní, ale nemohu si nevšimnout té tmavé postavy se zelenými oky. Anastázie. Je celá mokrá a vlasy má promočené do rozčepířeného účesu. Zamávám a jdu pomalu k ní. "Ahoj Ano,jak se máš? Je krásně viď?" usměju se,když mi kapky tečou po tváři. "Mám se celkem fajn a ano,je krásně" taky se usměje,ale jen tak lehce a hned po chvíli zkřiví obličej do obvyklého 'Pokerfejsu'. Vytáhnu krabičku cigaret a zapalím si. "Chceš taky?" zeptám se jí potichu. "Pokud budeš tak hodný,tak ano." opět se na chvilku usměje a vytáhne jednu cigaretu z krabičky,zapálí si a vyfoukne hustý obláček kouře. Je krásná,mokrá od slz andělů a přece jen temná jak samo peklo. "Co budeš dnes dělat?" zeptá se najednou "Nic,proč?" odpovím. "Nevadí,když pujdu s tebou a budu chvilku u tebe? Pokud..ti to tedy nevadí.." začervená se a potáhne z cigarety. Rozzářím se. *žadná holka by se mnou nechtěla jít,vždyť nejsem tak hezký,aby taková dívka jako ona se se mnou bavila* pomyslím si. "Jistě,nevadí mi to,stejně bydlím sám." usměju se. Ona se taky usměje. Už mi jede autobus. Myslím si, že Ana jede jinam, ale ona jde za mnou. "Ty jedeš taky do Havlíčkova brodu?" zeptám se. "Ano, jedu. Jedu přeci s tebou ne?" zašlebí se a píchne mě ukazováčkem do ramene. Zasměju se a řeknu: "tak pojď,prcku".

Padlá /část 1.\

12. ledna 2015 v 18:47 | (nová autorka) Foxy-chan |  Padlá
Padlá

Den jako každý jiný - část 1.

*Crrrrrr!* zazvoní budík a já se probudím do dalšího nudného dne mého nudného života. Zamračím se a vstanu z postele. Vejdu do koupelny a podívám se na sebe - světle hnědé rozčepířené vlasy,čokoládově hnědé oči a průměrná postava. To jsem já. Ten nezajímavý kluk. Učesu se a odejdu zpět do pokoje,vezmu na sebe tričko s potiskem hororové indie hry "Five Nights at Freddy's",černou košili a tmavě šedlé tepláky. "Pff,proč nemůžu bejt sakra šťastnej?!" řeknu nahlas a přitom kopnu do skříně. Nachystám si učení do školy a s taškou přes rameno odejdu do chodby. Vezmu si šedý kabát a své oblíbené boty. Před odchodem ven zašmátrám v kapse kabátu a vytáhnu mobil,*hmm,6:23,to si ještě stihnu dát cigaretu* řeknu si v duchu a zabouchnu za sebou dveře. Hned jak vyjdu z domu tak si zapálím a vyfouknu hustý bílý kouř. Jdu pomalu jako obvykle,"však mě ve škole nic nového nečeká,učení,učení,spánek,cigareta,učení,odjezd domů" odseknu tak potichu,že to ani sám pořádně neslyším. Po dokouření odhodím nedopalek do nejbližšího koše a už jen čekám,kdy přijede ta příšera co mě vozí do školy.

*Ve Škole*

Jako obvykle přijdu do třídy. Třídy kde mi nikdo nerozumí. Posadím se do zadní lavice,vytáhnu knížku a začnu číst 'Levhart' od Jo Nesba. Zazvoní,učitel vejde do třídy,ale já mu nevěnuji pozornost. Něco mluví,ale já ho neslyším,věnuji se jen knížce. Když v tu učitel odejde,ale hned se vrátí - avšak ne sám. Hned za ním jde dívka. Její vlasy jsou černé jak sama temnota a oči zeleně zářící jako kdyby byla mládě kočky. Je nádherná. Ale něco mi na ní nesedí - její oči nevyzařují žádné stopy po citech. A obličej též ne. "Toto je Anastázie,je jí 16 a je tu nová." prohodí a sedne si na svou židli učitel. "Jdi si sednout kam chceš,Anastázie" znovu prohodí a začne vykládat látku. Namíří si to ke mně,ale ne přímo ke mně,ale do vedlejší lavice. Když kolem projde,naše oči se setkají. Bezcitné oči které nejspíš nikdy nezažili lásku. Usadí se a začne tužkou něco psát. "Ahoj,ty jsi tu nová?" zašeptám tak potichu,že pochybuji,že mě slyšela. Její zelené oči se na mě najednou dívají. Ale ona neodpoví. Jen na mě kouká. Začínám mít celkem strach,něco není v pořádku. Odvrátí zrak a naznačí hlavou na odpověď 'Ano'. Když v tu najednou zazvoní na přestávku. Všichni se vyklidí ven,jen ona tam sedí a opět na mě kouká těma bezcitnýma očima. Oklepu se a taky vyjdu ven. Jen co vyjdu,zapálím si cigaretu a pustím písničky do sluchátek. Koukám se do země,ale něco mě táhne kouknout se na školu. Podívám se tam a - Stojí u okna ONA. *Ty oči mě jednou zabijí*,řeknu si pro sebe. Ale tentokrát nejsou bezcitné. Je tam plno zlosti a smutku. Ze soucitu zamávám a doufám v odpověď. Ale ta se nenaskytne. Místo toho se Anastázie ztratí někde uvnitř v útrobách školy. Odvrátím oči od školy a opět koukám do země. Pomalu dokouřím cigaretu a odejdu do třídy. Třída je překvapivě prázdná - tedy až na Anastázii,která kouká z okna. Potichu k ní zezadu přijdu,položím ji ruku na rameno a opatrně se zeptám: "Děje se něco,Anastázie?". Otočí se a podívá se mi hluboce do očí "Ne,nic se neděje" odpoví. Má překvapivě hrubý hlas na dívku. "Dobře,odkud vůbec jsi?" zeptám se a čekám odpověď. Zamračí se a oči jí zazáří. "Pocházím z místa odkud není úniku." řekne,obejde mě a sedne si do lavice. Zachvěju se a sednu si též do lavice. *Myslím,že bude těžké navázat kontakt* pomyslím si a pokračuji v čtení rozčtené knihy.