Zraňování sebe sama

19. srpna 2014 v 18:19 | End
Zraňování sebe sama
Opět je pryč… Zase ji dlouho neuvidím… Ničí mě to. Když jsem s ní byl naposledy, koukali jsme se na anime a povídali si. Přišla řeč i na jeden z článků na mém blogu, který jsem jí věnoval. Její krk mě stále přitahoval… A ne jen krk. Miluji, když našpulí rty, ve znamení hraného naštvání. Vypadá tehdy tak roztomile. Vždy když to udělá, mám chuť ji políbit. Seděli jsme na terase a kouřili. Vytáhla tu část o jejím krku a nastavila ho tak, abych ji na něm mohl políbit. Udělal jsem to. Lituji toho a jsem šťastný zároveň. Bolí to. Je to bolest z neopětované lásky. Řekla, že ví, že to bolí. A bolí to i ji. Jsem prý její nejlepší kamarád. Je to jako bodnutí rezavím nože přímo do srdce a přitom se mi kolem srdce rozteče příjemně teplý pocit štěstí. Je si vědoma toho, jak moc mě její přítomnost zraňuje, ale stále jí opakuji, že je tam i radost. Nevěří mi. Vím to, i když to nedá najevo. Navzájem si rozumíme. Bojí se kluků. Já jsem jediný, koho se nebojí. Ukázala mi své povídky. Má talent. Řeknu jí to, ale jen se zachmuří a opět udělá ten pohled s našpulenými rty. Stojí mě veškeré úsilí ji nepolíbit. Je těžké být sám. Nemít nikoho, vedle koho se ráno probudit. Nemít na koho se po škole těšit. Nemít koho obejmout. Je to trápení. Ale její přítomnost není jen o utrpení, ale i o radosti z toho, mít se s kým bavit, s kým sledovat anime. Naposledy jsme sledovali Corpse Party, anime plné krvavých scén a děsivé atmosféry. Při sledování jsem ji neustále ujišťoval, že se není čeho bát. Dokoukali jsme první epizodu, a už toho nechala. Můj malí strašpytel ze snů. Má malá neko liška. Noci proležím na posteli, bez jakýchkoli známek spánku či únavy. Jediné co v těch chvílích cítím, je stesk a osamocení. Je to jako by mi někdo vyřízl srdce. Mé srdce tluče jen pro ni. Je to krásné a bolestivé zároveň. Každé ráno se probudím vyčerpaný, s čím dál sílícím pocitem prázdnoty a smutku. Nikdo vedle mě neleží. Není tu nikdo, ke komu bych se přitulil ve spánku a ráno otevřel oči, s pohledem na tu osobu, které mé srdce patří. Každý den jdu ven a jdu jen na autopilota. Ten mě vždy dovede na ta nostalgická místa, kde jsem s ní byl. Vždy se jen po dlouhém zapřemýšlení rozhlédnu a zjistím, že jsem na místě, kde jsem s ní trávil svůj čas. Cítím se tehdy šťastný a zraněný. Ale nelituji toho. Přehraji si ty vzpomínky, kdy jsem necítil nic jiného, než radost a lásku k ní. Nemohu se dočkat, až se s ní zase uvidím. Až se zase budeme koukat na anime, až ji stisknu ve své náruči. Jsem šťastný pouze v její přítomnosti. Ale také mě to v její přítomnosti bolí. Je to mé prokletí a také požehnání. Ale i tak to stojí za to. Ona je člověk, který do mého života přidal nový pocit. Pocit lásky. Ona je ten člověk, který do mého života přidal nový pocit, pocit duševní bolesti. Chci se s ní zase setkat. Budu čekat. Čekal jsem 15 let, tak vydržím i další pár. Sním o tom, že jednoho dne ji budu mít ve své náruči a políbím ji na její rty, že jednoho rána se probudím vedle ní a budu ji pozorovat ve spánku, že jednoho večera budeme spolu tančit a užívat si spolu večer pod hvězdami. Budu ji chránit do posledního dechu, do poslední kapky krve. A zemřu pro ni. Chci pro ni to nejlepší. Udělám vše, co bude žádat. Do té doby budu čekat. Nikdy nezapomenu na dívku, která mi probudila srdce a darovala pocity lásky i utrpení. I teď kdy toto píši, bych ji nejraději tiskl k sobě a nikdy ji nepustil. To čekání bude bolestivé, ale já vydržím. Stačí mi jen její přítomnost a jsem šťastný a raněný zároveň. Zraňuji se dobrovolně, jen abych viděl její tvář, její úsměv. Ten úsměv. Úsměv mé lišky. Je jako princezna Momonoke a já jsem její vlk. Je jako prvotřídní droga a já jsem závislý narkoman. Závislý na ní. Na dívce, která mi ubližuje i pomáhá. Z tohoto světa neodejdu, dokud ji aspoň ještě jednou neuvidím. Když jsem s ní, nic jiného pro mě nemá význam. Jen ona. Kdykoli tu pro ni budu. Pomůžu jí se všemi problémy. Nechci nic na oplátku, možná jen úsměv, jakkoli krátký. Jen vidět ji usmívat se mě naplní štěstím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anonymous Anonymous | 21. dubna 2015 v 20:45 | Reagovat

Úžasnej článek, ty city, ta láska... Mohl bys napsat knihu, cením si toho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama