Papírové dvojče

17. července 2014 v 11:48 | End
do tohoto článku chci zaznamenat své já :) dnes jsem se kouknul na statistiky a málem jsem vyletěl z kůže :D 108 zobrazení stránek! překvapili jste mě lidi :3

jmenuji se Kamil Čapek... jsem z Havlíčkova Brodu... žiji se svými rodiči (dvakrát rozvedenou matkou a její přítelem) a se svým nevlastním bratrem, synem mámina přítele. Každý druhý týden přijede můj nevlastní bráška... Prožil jsem si dva rozvody... první si vůbec nepamatuji, druhý je komplikovaný... Spousta lidí si myslí že to pro mě tehdy bylo těžké, ale upřímě, co by mohl někdo jako já cítit? Moje matka se poprvé rozvedla s mým otcem, zdravotní sestrou v sexuologické léčebně, protože pil a bil ji. Podruhé se rozvedla s mužem, prodejci aut, protože se zakoukala do jejího momentálního přítele, otce mého nejlepšího kamaráda a opraváře staničních zařízení v Praze. Nejdřive jsem chodil na základní školu Láneckou ve Světlé nad Sázavou. Pak jsme se přestěhovali a já začal chodit do ZŠ V Sadech v Havl. Brodě. Tehdy začlo peklo. Spousta lidí se mě štítila, protože jsem byl nový a neznámý. Nakonec to dopadlo šikanou. V 5. přídě jsem se ponořil do knih. Pokaždé jsem šel do knihovny, tam si půjčil knížku, kterou jsem si otevřel hned při odchodu. Šel jsem na autobus a četl. Seděl jsem v autobuse a četl. Šel jsem domů a četl. Když jsem došel ke dveřím domu, knížka byla přečtena :) bohužel jsem četl i ve škole, což započalo poznámky a ostatní dostali nový důvod k psychické šikaně. Později jsem navštěvoval psychologa, protože jsem začal být agresivní. Neustále se stávalo že mi někdo sebral mou knihu a já jsem na něj spustil lavinu urážek a výhružek zabitím. Třeba i o hodině. Psycholog nepomohl. V sedmé třídě jsem byl úplně sám... Nikdo se se mnou nebavil. Na začátku roku ovšem přišlo vysvobození v podobě roma jménem Milan Žigmund (ŽIGY). Byl v naší třídě noví protože propadl z matematiky. Za týden se z něj stal třídní playboy a můj nejlepší kamarád. Při každé příležitosti kreslil grafiti a jiné reagge kraviny. Byl to kuřák marihuany. Málem mě na to taky přetáhl a le dostal jsem se akorát do kouření cigaret. Spolu s pár holkama jsme chodili na hrádek, což bylo dětské hřiště s takovým domkem, do kterého neviděli kamery. Vždy po škole jsem tam s nima přišel, vyprosil cigaretu a kouřil s nimy. Stali jsme se přáteli. Holky poznali že na mě není nijak moc špatného. Jediné špatné na mé kamarádství s ŽIGYM bylo to, že jsem od něj chytil delikvenství. Potom co odešel na konci osmé třídy, jsem byl v průšvizích známější než on. Učitelé litovali toho, že museli do naší třídy, protože jsem tam byl já. V deváté třídě jsem v pololetí dostal trojku z chování. Ke konci devítky mi zjistili poruchu pozornosti s přízanky Aspergerova syndromu (https://cs.wikipedia.org/wiki/Aspergerův_syndrom). To mi ulehčilo ve škole. Učitelé mi nevěnovali pozornost. Byli mi předepsány prášky na zvíšení soustředění a zklidnění vzteku. Na návštěve u jedné psycholožky mi v testu vyšlo, že mám cit pro detail a nízkou paměť. Mezi matkou a mnou bylo válečné území. Nenáviděl jsem ji. Jediné vysvobození z tohoto pekla pro mě byl čas s přáteli, sluchátka s hudbou nastavenou na nejvyšší hlasitost, knihy a anime. Měl jsem za sebou pár vztahů které nikdy netrvaly dlouho, kvůli nedostatečně projevené lásce z mé strany. Nikdy jsem k nikomu necítil něco jako lásku. Nevadilo mi to. Ale teď mám před sebou dívku, která je podle mých představ, říká že by to se mnou zkusila a já se nenávidím kvůli své necitelnosti...
Proč já?

Chci vám poděkovat za vaše návštěvy :) Moc to pro mě znamená... Jen vás prosím... Nechávejte sem tam nějaký komentář... Moc by to pomohlo :)
Díky a čau :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama