Kapitola 6.

9. února 2014 v 23:05 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Jako vždy!
Toto píši pěkně pozdě, ale co bych pro budoucí čtenáře neudělal :-D


Sedím v přístřešku na střeše, sestaveném za účelem hlídkování. Přemítám nad tím, co budu v budu v budoucnu dělat... Po naší malé akci v obchodě se zbraněmi jsme se uchýlili zpátky do City Park-u, ve kterém jsem zřídil zbrojnici. Všichni si povinně vybrali svou zbraň a sekundární zbraň.
Kamile? ozve se zpoza mě. Otočím se a dívám se na Koni. Chceme oslavit náš úspěch s těmi zbraněmi... Nechceš se přidat? / Půjdu rád... odpovím s úsměvem a jdu za ní. Dole jsou všichni natlačeni v tabáku. Za prodejním (teď už jenom výdejním a obslužným) pultem stál Žigy. Požádám ho flašku whisky a on mi podá Jacka Danielse. Odněkud hraje Rise Againist - Savior a já si do skleničky leju whisky. Z pultu si vezmu doutník a zapálím si ho stovkou z pokladny jako praví milionář :-D. Přitočí se ke mě Koni a nabídne mi jointa. S povděkem si ho půjčím a vyhulím ho do půlky. Najednou si připadám lehčí, mám chuť se vznášet. Zavřu oči, pak je otevřu a sedím na své posteli a přede mnou se svlíká Koni jako při stryptýzu. Tohle bude zajímavá noc... probleskne mi hlavou, když na ni skočím.

RÁNO

Probouzím se s kocovinou. Hlavu má těžkou a všechno mě bolí. Cítím jak se mnou někdo třese. Kouknu se na dotyčného. Žigy. Útok! Okamžitě se mnou pojď! Jdu s ním k hlavnímu vchodu. Jsou tam namačkané na sklo. Je jich spoustu. Ale našich nábojů taky. Všichni už jsou připraveni. Dojdu si pro samopal M4, protože MSR by mi tu byla k hovnu. Můžeš! zařvu na Cudlína, který otevře dveře. Halou se začnou ozývat výsřeli spousty zbraní. Málem mi prasknou ušní bubínky.
Ze začátku to vypadalo slibně, drželi jsme je dostatečně daleko, ale pak se to zhoršovalo.
Byli čím dál blíž a já se připravoval na to, až mi dojdou náboje a budu si muset vzít katanu.
My ovlku, zbraň přestala střílet a tasil jsem katanu. Rozeběhnu se a skočím. Všude sebe sekám jako šílenec. Vtom se ozval výbuch. Takový, že jsem chvíli nic neslyšel.
Vzadu, za tou vřavou zahlédnu postavu člověka a né zombie. Najednou mě odhodí tlaková vlna.
Přistanu na zemi a stoupnu si, což už se mrtvákům, díky ostatním, nepovede. Z kouře přede mnou vyjde člověk mého věku a já v něm poznám svého kamaráda Špačka. Je ověšen granáty a v ruce třímá Dezert Eagle. Názdár! zavolá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama