Kapitola 3.

26. ledna 2014 v 17:35 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Jako vždy, myšlenky tučným, mluvení šikmim

Dobrý, čisto! zavolám na Žigyho a jdu do svého pokoje pro dalekohled, pak do ložnice pro větší batoh. Když vylezu z ložnice, Žigy stojí u těla mé matky. Podívá se na mě s otázkou v očích. Byla infikovaná. Vytáhnu ji ven. Pro dnešek tu zůstaneme. Kývne a vytáhne si cigaretu. Já chytím tělo za nohy a táhnu ho ven na ulici. Skočím si pro klíče a sejdu schody do sklepa. Tam vezmu dva spacáky.
Vylezu nahoru a zahléhnu Žigyho jak sedí na gauči a pokuřuje. Sednu k němu a taky si zapálím.
Po dvou prokouřených a prokecaných hodinách si jdeme lehnout.

Další den

Ze světa snů mě vytrhne zvuk tříštícího se skla. Rychle vyskočím s nužem v ruce. Nic. Zatřesu s Žigym a vykouknu z okna. Venku stojí parta lidí kolem 17-ti let. Jeden se podívá mím směrem a uvidí mě. Začne řvát na ostatní a ukazovat na mě. Zalezu zpátky a kopnu do Žigyho který se stále nezvedá. Vstávej debile! Venku je parta lidí a chystá se sem dostat! Žigy je okamžitě na nohou s pistolí v ruce. Stoupnu si k oknu a on se skrčí za bar, kde má skvělé krytí. A hlavně mě nestřel! zašeptám a připravým se. Okno se v tu ránu roztříští a dovnitř vtrhne pět lidí. Skočím k prvnímu a bodnu ho do zad. Jeho kámoš se ke mě rozeběhne, ale daleko se nedostane, protože mu hlavu provrtá kulka. Skočím na dalšího a podříznu mu krk. Zbývají dva. Vrhnu se k jednomu a chci ho bodnout do břicha, ale výpad zablokuje a ožene se po mě tyčí. Uskočím a zase zautočím, ale jiným způsobem. Naznačím výpad shora, ovšem na poslední chvíli změním směr a bodnu ho zleva do boku. Spadne na zem a drží se z ránu . Ozve se rána a poslední je taky na zemi. Sehnu se k tomu co zůstal a podívám se mu do očí. Příště si najdi někoho, kdo nebude lepší než ty. Usměji se a zvendnu. Odcházíme. S Žígym si sebereme svoje věci a vylezeme ven. Na parkovišti stojí džíp s nastříkanými plameny. Rozbiju okno a vlezu dovnitř. Sehnu se pod volant a dám pryč kryt, zakrývající změť kabelů. Po troše přehrabování a blbnutí se rozezní burácní motoru. Žigy mezi tím nasedl a teď se Rozvaluje na zadním sedadle. Zařadím a rozjedu se směr Jihlava. Když projíždím Jihlavskou ulicí, uslyšíme křik. Dupnu na brzdu a Žigy sletí ze sedadla. Vyskočím z auta a rozeběhnu se za křikem. Ozve se znova a je pravděpodobně dívčí.
V jednom z oken domů u sinice je dívka a jí v ní poznám Koni, mojí bývalou přítelkyni. Kamile! /
Neboj, už jdu! Rozrazím dveře a vběhnu dovnitř. V přízemí nic. Vyběhnu schody do patra a u dveří do pokoje Koni stojí dvě zombie. Vyřídím je rychle. Vykopnu dveře a do naručí mi padne Koni. Pláče. Děkuji... / No tak, už je to dobré... Nebreč,,, Hladím jí po hlavě a držím jí v náručí, dokud se neuklidní. Chceš jet s námi? / Kam jedete? / Do Jihlavy. / Dobře... Chytnu ji kolem ramen a odveduji k autu ve které už čeká Žigy. Je v šoku... řeknu mu a pomohu jí do auta. Já vlezu za volant a Žigy na sedadlo spolujezdce. Rozjedeme se a já se Koni zeptám : Jak to bylo u tebe? / Uch... Včera jsem nešla do školy a byla doma. Předtím než matka přišla se sestrou domů, tak už jsem spala. Dneska jsem se probudila a vylezla z pokoje na chodbu. A tam stáli ony. Rychle jsem zalezla zpátky a po půl hodině jste přijeli vy. / Aha... V krku se mi udělal knedlík. Zabil jsem jí sestru a matku... Nedělej si z toho hlavu... řekla Koni jako by mi četla myšlenky. Musel jsi to udělat... Bohužel mi to moc nepomohlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama