Kapitola 2.

23. ledna 2014 v 22:27 | End
Jako vždy, mluvení šíkmý písmo, myšlení tučné písmem

Už ho chci zastrčit zpátky, když se vyřítí ze dveří přímo ke mně zombie. Ruka mi instinktivně švihne obuškem nahoru. Zasáhnu ji do hlavy zespoda a roztříštím jí čelist. Složí se na zem a já jí hlavu rozmlátí obuškem. Bohužel se to na něm podepíše. Je celý zohýbaný. Čas jít... zašeptám a vyplížím se ven před školu. Kudy teď?, pomyslím si. Domů pro věci. Zastrčím si sluchátka do uší a pustím
A Day to Remember - City of Ocala. Vyjdu směr Čechovka. Když procházím Dolní Ulicí, nikoho nevidím. Dojdu k mostu, který je zablokovaný ohořelými auty. Na největším z nich stojí člověk s pistolí v ruce a pod ním desítky zombie. Héj, pomoz mi! zakřičí na mě. Nemohu riskovat... Ukážu mu fakáč a odejdu k dalšímu mostu pár bloků odtud. U něj také nikdo není. Ten debil s bouchačkou asi přivolal všechny v okolí. Hned vedle mostu je Billa. Vytáhnu nůž a vejdu dovnitř.
Uvnitř nejsou ani prodavačky. Asi se nakazí jenom dospělí. Z přemýšlení mě vytrhne vědomí, že jsem v obchodě bez strážných, což může znamenat jenom jedno... RABOVÁNÍ!!!, zařvu a rozeběhnu se. Seberu pár plechovek Monster Energy, kartón cigaret a další věci. Všechno naházím do batohu a vyjdu ven. Vytáhnu si jednu krabičku z kartónu a z ní vytáhnu cigárko. Zapálím si a rozejdu se. Když procházím Humpoleckiu Ulicí, uslyším výstřely. Opatrně jdu k místu, odkud se ozývají. Dojdu tam a vidím Žigyho, krčícího se za kovovým kontejnerem. Ozve se další výstřel a já uvidím skinheada s pistolí jako střílÍ do Žigyho krytu. Rychle vytáhnu nůž a hodím. Jsem dobrý v házení noži, protože mě to naučil otec. Trefím se opravdu dobře, přímo do skinheadova oka. Ten zařve jako střelený medvěd a upustí pistoli po které okamžitě skočí Žigy. Zamíří a vystělí dvě rány. Skinhead padne mrtví k zemi. Debile plešatej! zařve na něj.
Tak díky... ozvu se.
Žigy se otočí a usměje se od ucha k uchu. Nejni za co... / Co tu děláš, vole? / No, když to začlo, tak jsem byl zrovna na hrádku a Fíla se mě najednou snažil kousnout, tak jsem mu omlátil hlavu o sloup. Pak jsem vyrazil domů, jenže cestou jsem potkal tohohle sráče. Řval, že je apokalypsa a neplatěj zákony, takže postřílí všechny černý. Natáhl zbraň a šel po mně.
/ OK, chceš si ji nechat? Ukázal jsem na zbraň. Jooo, nechám si jí... Furt lepší, než nic... A kam jdeš? / Domů pro věci. Chci odtud co nejrychleji vypadnou. Chceš jít se mnou? / OK...
Vydali jsme se se tedy ke mně domů.
Dorazili jsme tam a já odemykal dveře za kterými jsem věděl, že mě čeká něco strašnýho. Řekl jsem Žigymu, ať počká venku. Odemknu dveře a vejdu. O pět metrů předemnou stojí má matka. Už nakažená. Vytáhnu nůž a přibližuji se k ní. Za celý ty měsíce řvaní, zákazů a toho zkurvenýho chování k mýmu bráchovi bych tě měl nechat takhle, jak jsi. Ale taková svině nejsem...
Přistoupím k ní a ona si mě stále nevšímá. Zabodnu jí nůž do spánku. Sveze se dolů a já se ani neobťěžjuji ji chytat. Sbohem....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama