Leden 2014

Kapitola 4.

30. ledna 2014 v 9:23 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Jako vždy, myšlenky tučným, mluvení šikmim

Jeli jsme po silnici a Havlíčkův Brod nechali za sebou. A proč vlasně jedeme do Jihlavy? / Doufám, že tam něco bude.
Třeba tábor pro přeživší nebo tak něco. / A co když ne? / Tak se schváme v City Park-u. / Aha... Dál už se Koni na nic neptala a necelý kilometr vpředu byla benzínka. Zajedu s autem k ní a vysednu s nožem v ruce. Vlezu dovnitř a rozhlédnu se. Nic. Když v tom se zpoza pultu vyřítí zombie a spadne na mě. Leží na mě a já se snažím odstrčit její ksycht. Nejde to.
Zabodnu jí nůž do spánku a shodím jí ze sebe. Kurvo... Dojdu ke chlaďáku a vezmu si Monster Energy Drink. Načnu si ho a napiju se. Vylezu ven a ukážu zdvižený palec. Můžete dovnitř... / Díky. Řekli sborově a šli dovnitř. Sednu si do auta a zapálím si cigaretu. Zapnu rádio, ale je slyšet jenom šum. Zasunu tma tedy jack od mobilu a pustím A Day to Remember All I Want.
Mezi prázky z cigarety si dávám loky z plechovky. O chvíli později vylezou Žigy s Koni ven a nasednou si do auta. Nastartuji a rozjedu auto.

O půl hodiny později.

Projíždíme ulicemy Jihlavy a nikde není vidět ani žíváčka. Namířím to tedy k City Park-u. Když příjíždíme na náměstí, málem ze mě vyskočí duše. Jsou všude. Okamžitě vypnu motor a nechám jet auto z kopce. Žigy potichu natáhne pistoli a já se snažím nenajet na nic, co by udělalo jediný malinkatý hluk. *KŘUP* ozve se. Asi jsem najel na nějakou kost. Všechny zombie se na nás otočí a já okamžitě zapnu motor, který rozburácí na všechny strany. Zařadím a dupnu na plyn. Všechny se k nám rozeběhnou. Žigy začne pálit na všechny které se jenom trochu přiblíží a já proborávám zastupy zombie které se k nám hrnou. Dojedeme k City Park-u a já to strhnu do podzemních parkovišť. Vyskočím z auta a řvu: Makejte! Jsou hned za náma! Přiběhnu k eskalátorům a vyběhnu nahoru, kde se zarženě zastavím. A kurva... Není jich tu moc, ale i tak to bude prácička. Vedle mě se objeví Žigy s Koni. Kývnu na ně. Oni kývnou na mě. Vytáhnu nůž. Koni odněkud taky.
Zhluboka se nadechnu a zařvu: Chcípněte, vy zasraný hajzlové! Rozeběhnu se a bodám, kopu a mlátím. Někde za mnou se ozývají výstřely. Vedle mě běží Koni a dělá to co já. Tohle jsem pořeboval... pomyslím si. O pár minut později je hotovo. Ani jeden nemáme ani škrábanec. Rozěbehnu se obhlédnout obchody. JRC games = V pořádku, Knihkupecví = V pořádku,
Manga Shop = V pořádku. Vypadá to na pár dní klidu....

Kapitola 3.

26. ledna 2014 v 17:35 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Jako vždy, myšlenky tučným, mluvení šikmim

Dobrý, čisto! zavolám na Žigyho a jdu do svého pokoje pro dalekohled, pak do ložnice pro větší batoh. Když vylezu z ložnice, Žigy stojí u těla mé matky. Podívá se na mě s otázkou v očích. Byla infikovaná. Vytáhnu ji ven. Pro dnešek tu zůstaneme. Kývne a vytáhne si cigaretu. Já chytím tělo za nohy a táhnu ho ven na ulici. Skočím si pro klíče a sejdu schody do sklepa. Tam vezmu dva spacáky.
Vylezu nahoru a zahléhnu Žigyho jak sedí na gauči a pokuřuje. Sednu k němu a taky si zapálím.
Po dvou prokouřených a prokecaných hodinách si jdeme lehnout.

Další den

Ze světa snů mě vytrhne zvuk tříštícího se skla. Rychle vyskočím s nužem v ruce. Nic. Zatřesu s Žigym a vykouknu z okna. Venku stojí parta lidí kolem 17-ti let. Jeden se podívá mím směrem a uvidí mě. Začne řvát na ostatní a ukazovat na mě. Zalezu zpátky a kopnu do Žigyho který se stále nezvedá. Vstávej debile! Venku je parta lidí a chystá se sem dostat! Žigy je okamžitě na nohou s pistolí v ruce. Stoupnu si k oknu a on se skrčí za bar, kde má skvělé krytí. A hlavně mě nestřel! zašeptám a připravým se. Okno se v tu ránu roztříští a dovnitř vtrhne pět lidí. Skočím k prvnímu a bodnu ho do zad. Jeho kámoš se ke mě rozeběhne, ale daleko se nedostane, protože mu hlavu provrtá kulka. Skočím na dalšího a podříznu mu krk. Zbývají dva. Vrhnu se k jednomu a chci ho bodnout do břicha, ale výpad zablokuje a ožene se po mě tyčí. Uskočím a zase zautočím, ale jiným způsobem. Naznačím výpad shora, ovšem na poslední chvíli změním směr a bodnu ho zleva do boku. Spadne na zem a drží se z ránu . Ozve se rána a poslední je taky na zemi. Sehnu se k tomu co zůstal a podívám se mu do očí. Příště si najdi někoho, kdo nebude lepší než ty. Usměji se a zvendnu. Odcházíme. S Žígym si sebereme svoje věci a vylezeme ven. Na parkovišti stojí džíp s nastříkanými plameny. Rozbiju okno a vlezu dovnitř. Sehnu se pod volant a dám pryč kryt, zakrývající změť kabelů. Po troše přehrabování a blbnutí se rozezní burácní motoru. Žigy mezi tím nasedl a teď se Rozvaluje na zadním sedadle. Zařadím a rozjedu se směr Jihlava. Když projíždím Jihlavskou ulicí, uslyšíme křik. Dupnu na brzdu a Žigy sletí ze sedadla. Vyskočím z auta a rozeběhnu se za křikem. Ozve se znova a je pravděpodobně dívčí.
V jednom z oken domů u sinice je dívka a jí v ní poznám Koni, mojí bývalou přítelkyni. Kamile! /
Neboj, už jdu! Rozrazím dveře a vběhnu dovnitř. V přízemí nic. Vyběhnu schody do patra a u dveří do pokoje Koni stojí dvě zombie. Vyřídím je rychle. Vykopnu dveře a do naručí mi padne Koni. Pláče. Děkuji... / No tak, už je to dobré... Nebreč,,, Hladím jí po hlavě a držím jí v náručí, dokud se neuklidní. Chceš jet s námi? / Kam jedete? / Do Jihlavy. / Dobře... Chytnu ji kolem ramen a odveduji k autu ve které už čeká Žigy. Je v šoku... řeknu mu a pomohu jí do auta. Já vlezu za volant a Žigy na sedadlo spolujezdce. Rozjedeme se a já se Koni zeptám : Jak to bylo u tebe? / Uch... Včera jsem nešla do školy a byla doma. Předtím než matka přišla se sestrou domů, tak už jsem spala. Dneska jsem se probudila a vylezla z pokoje na chodbu. A tam stáli ony. Rychle jsem zalezla zpátky a po půl hodině jste přijeli vy. / Aha... V krku se mi udělal knedlík. Zabil jsem jí sestru a matku... Nedělej si z toho hlavu... řekla Koni jako by mi četla myšlenky. Musel jsi to udělat... Bohužel mi to moc nepomohlo.

Kapitola 2.

23. ledna 2014 v 22:27 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Jako vždy, mluvení šíkmý písmo, myšlení tučné písmem

Už ho chci zastrčit zpátky, když se vyřítí ze dveří přímo ke mně zombie. Ruka mi instinktivně švihne obuškem nahoru. Zasáhnu ji do hlavy zespoda a roztříštím jí čelist. Složí se na zem a já jí hlavu rozmlátí obuškem. Bohužel se to na něm podepíše. Je celý zohýbaný. Čas jít... zašeptám a vyplížím se ven před školu. Kudy teď?, pomyslím si. Domů pro věci. Zastrčím si sluchátka do uší a pustím
A Day to Remember - City of Ocala. Vyjdu směr Čechovka. Když procházím Dolní Ulicí, nikoho nevidím. Dojdu k mostu, který je zablokovaný ohořelými auty. Na největším z nich stojí člověk s pistolí v ruce a pod ním desítky zombie. Héj, pomoz mi! zakřičí na mě. Nemohu riskovat... Ukážu mu fakáč a odejdu k dalšímu mostu pár bloků odtud. U něj také nikdo není. Ten debil s bouchačkou asi přivolal všechny v okolí. Hned vedle mostu je Billa. Vytáhnu nůž a vejdu dovnitř.
Uvnitř nejsou ani prodavačky. Asi se nakazí jenom dospělí. Z přemýšlení mě vytrhne vědomí, že jsem v obchodě bez strážných, což může znamenat jenom jedno... RABOVÁNÍ!!!, zařvu a rozeběhnu se. Seberu pár plechovek Monster Energy, kartón cigaret a další věci. Všechno naházím do batohu a vyjdu ven. Vytáhnu si jednu krabičku z kartónu a z ní vytáhnu cigárko. Zapálím si a rozejdu se. Když procházím Humpoleckiu Ulicí, uslyším výstřely. Opatrně jdu k místu, odkud se ozývají. Dojdu tam a vidím Žigyho, krčícího se za kovovým kontejnerem. Ozve se další výstřel a já uvidím skinheada s pistolí jako střílÍ do Žigyho krytu. Rychle vytáhnu nůž a hodím. Jsem dobrý v házení noži, protože mě to naučil otec. Trefím se opravdu dobře, přímo do skinheadova oka. Ten zařve jako střelený medvěd a upustí pistoli po které okamžitě skočí Žigy. Zamíří a vystělí dvě rány. Skinhead padne mrtví k zemi. Debile plešatej! zařve na něj.
Tak díky... ozvu se.
Žigy se otočí a usměje se od ucha k uchu. Nejni za co... / Co tu děláš, vole? / No, když to začlo, tak jsem byl zrovna na hrádku a Fíla se mě najednou snažil kousnout, tak jsem mu omlátil hlavu o sloup. Pak jsem vyrazil domů, jenže cestou jsem potkal tohohle sráče. Řval, že je apokalypsa a neplatěj zákony, takže postřílí všechny černý. Natáhl zbraň a šel po mně.
/ OK, chceš si ji nechat? Ukázal jsem na zbraň. Jooo, nechám si jí... Furt lepší, než nic... A kam jdeš? / Domů pro věci. Chci odtud co nejrychleji vypadnou. Chceš jít se mnou? / OK...
Vydali jsme se se tedy ke mně domů.
Dorazili jsme tam a já odemykal dveře za kterými jsem věděl, že mě čeká něco strašnýho. Řekl jsem Žigymu, ať počká venku. Odemknu dveře a vejdu. O pět metrů předemnou stojí má matka. Už nakažená. Vytáhnu nůž a přibližuji se k ní. Za celý ty měsíce řvaní, zákazů a toho zkurvenýho chování k mýmu bráchovi bych tě měl nechat takhle, jak jsi. Ale taková svině nejsem...
Přistoupím k ní a ona si mě stále nevšímá. Zabodnu jí nůž do spánku. Sveze se dolů a já se ani neobťěžjuji ji chytat. Sbohem....

Kapitola 1.

23. ledna 2014 v 9:48 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Mluvení je šikmím písmem a myšlení tučným

Uch to je jediné co ze sebe dostanu, budík vyřvává Right back at it again do A Day To Remember a já su opět uvědomuji, že spát jenom 3 hodiny je špatný nápad. Ráno mi proteklo mezi prsty, ani si nevzpomíná na jedinou hádku. Teď sedím na hodině matematiky a naprosto nevěnuji pozornost testu co mám na lavici. Vedle mě sedí Žigy a balí si špeka. Na chvíli se na mě podívá a zeptá se jestli se něco neděje a pak balí dal. Je to hotovej umělec... zamumlám si pro sebe.

O pět hodin později...

Aaaach... Konečně konec... Sedím na hrádku a dopřávám si své cigárko. Taky tu sedí Špaček (odborník na kompy), Víťas (Hry)
Gora (radiátor), Cudlín (sport) a Žigy. Dáš si? Všimnu si, že Žigy ke mě přistrkuje bong. Kolikrát ti mám opakovat, že nehulim? Matka má doma testy a vždycky mě testuje... (JSTE SI MYSLELY, ŽE HULIM CO?!). No joo, tak klid člověče.../ Já jsem v klidu... Znovu si potáhnu a líně sleduji mraky.

Další den

*click* Sedím na hodině informatiky a dělám nudný úkol ve Word-u. Pane učiteli? / Ano? / Mohu na záchod? /
Jo, jen běž... Odejdu tedy ze třídy a vyrazím na záchod. Když vykonám potřebu, chci se vrátit, jenže uslyším křik. To šlo od dámských záchodů! pomyslím si. Rozeběhnu se a o pět vteřin už rozrážím dveře na dámské záchody. Stojí tam dvě holky. Všude je krev... ne krev je červená... tahle je černá! Co tu kurva děláte?! zakřičím. Ony se otočí a odhlí své tváře. V očích mají místo zorniček a duhovek jenom bělmo. Každá má kousanec. Ta první se na mě rozeběhne a já v ní poznám Ivetu. Rychle zabouchnu dveře. Vezmu ze zdi hasičák a připravím se na to, na co jsem čekal tak dlouho, na Zombie Apokalipsu. Dveře se rozletí a Iveta... teda zombie z nich vypadne. Napřáhnu se a udeřím ji do hlavy. Začne se zvedat jakoby nic a já ji praštím znova. To už zůstane ležet. Vtom se vyřítí další která vypadě jako Petra. Kopnu ji do břicha a ona padne na záda. Stoupnu si nad ni a začnu ji opakovaně mlátit do hlavy, dokud z ní nezbide jenom kaše. Zahodím hasičák a rozeběhnu se k učebně. Otevřu dveře a podívám se dovnitř, kde se mi naskytne opravdu nádherný výjev. Celá třída si pochutnává na učiteli. Čmajznu svůj batoh a zase zavřu dveře. Vysipu všechny učebnice a ze skrytě přihrádky vytáhnu teleskopický obušek. Prázdný batoh si hodím na záda a rozeběhnu se do šaten. V přízemí se ozve můj žaludek. podívám se do jídelny. Nikde nikdo. jdu dovnitř a vlezu do kuchyně. Stojí tam zombie kuchařky. Je jich pět. Všechny ke mě otočené zády. Pomalu kolem nich projdu do kanceláře a začnu hledat. Najdu. ke svému štěstí, cigára, zapalovač a (kupodivu) lovecký nůž v pozdře. Zapnu si ho na opasek a vytáhnu čepel- Je dobře vyvážený a tím pádem skvělí na házení.
Dnešní den bude zábava!

Pro dnešek mám dost... Další díly budou další čtvrtek... Možná dřív...

Můj Prolog.

23. ledna 2014 v 9:04 | End |  Zombie Apokalypsa po mém
Mluvení je šikmím písmem a myšlenky tučným!

Neser mě a odpověz! Jako vždy ji neposlouchám... Ptáte se koho? Moji matku. Takhle na mě řve už půl hodiny a já ani nevím jaký to má účel, když průsery dělám i tak... Řve na mě tak často, že už ani netuším jak vypadá když se usmívá... Něco nepřítomně zamrmlám a přemýšlím dál. Už mě štve to, jak se mě na něco ptá. Buď je to brácha, nebo moje budoucnost, nebo kouření, nebo známky a kdo ví co ještě. Taky se mě ptá na to, jaké mám cíle v životě a já jí vždy odpovím stejně (že jí to baví). Vám své cíle řeknu :-). Můj cíl je napsat knihu a vystudovat knihovníka, zabívat se historií umění a fyziky. Mít hezkyý život, což znamená byt v Praze s malou dcerou. Ale abych měl dceru, potřebuji ženu... A v této záležitosti jsem opravdu na dně... :-/ Ale vypadá to, že na něco takového si ještě počkám... Ocitám se v posteli a podle toho, že mám mokré vlasy, tak jsem byl ve sprše. Usínám a probouzím se do světa snů...