"Padlý anděl" (part 10)

28. listopadu 2017 v 21:21 | End |  Padlý "anděl"
Popadám blok ležící na stole a dám se do kreslení. Nejdříve jsem chtěl zkusit křídla, ale ta jsem hned vyhnal z hlavy. Jak tak škrábu na papír, rýsuje se kresba lebky s růžemi místo oči. Donesu náčrtek tatérovi a požádám ho, aby se na něj později podíval a sdělil mi svůj názor.

Sedím se strýcem v baru a povídáme si. Je furt stejný. Bohém s láskou pro metal, cvičení a ženy. Můj druhý strýc z matčiny strany je zedník. Obyčejný chlap, který to nedotáhl moc daleko. To samé platí pro toho, který sedí vedle mě. Nejdále to dotáhl do hokejistického týmu ve francouzském Dunkirku. Ale je oba rád. "Co škola?" ptá se mě. "Co by... Procházím." "A holky?" Šťouchne do mě loktem. "Holky? Jako... Jo, v pohodě. Zrovna se na žádnou nesoustředím. Jde mi hlavně o to, abych přežil." Upiju si z piva a zapálím si cigaretu. "Je sice hezké, že chceš přežít, ale to neznamená, že si nemůžeš užívat. Kdy jsi naposled smočil?" "Sakra Kubo! Proč se musíme bavit zrovna o tomhle?" "Proč ne?" Povzdechnu si a snažím se ignorovat ten jeho pohled, který nasadí pokaždé, kdy mi leze na nervi. "Naposled tak před měsícem..." povolím. "Bylo to jako všechny ostatní. Nedokázal jsem se nijak uvolnit. Neustále jsem myslel na to, jestli to dělám správně, jestli udržuji rytmus... Prostě se nedokážu uvolnit." "A kdy jsi měl naposledy sex podle tvého? Však víš. Podle tvého stylu?" "Podle mého stylu?" Podívám se na něj s nechápavým pohledem. On mi naznačí plesknutí přes zadek. "Ach tak. To už je sakra dlouho. Takové lidi najdeš hodně těžko."

Domů se dopotácím někdy kolem 3 ráno. Nemusím se starat o rodiče, protože zase někam jeli. Už jen čekám na to, u kterého z nich se zjistí, že podvádí toho druhého. V chodbě se zuju a z lednice si vyndám vychlazenou láhev piva. Možná jsem nalitý, ale ještě to není dostatečné na to, abych mohl spát. Pro jistotu si vezmu ještě jednu. V pokoji se svalím na židli. Zapnu si reprosoustavu a dám tam náhodnou skladbu. Rozezní se melodie Lo-fi hiphopu. Jak tam tak sedím a upíjím pivo, mysl mi zabloudí zpátky do minulosti. Zpátky k ní. K mojí múze. K mému snu. K ideální dívce. K té, který měla vše, co jsem kdy chtěl, aby dívka měla. Ale místo toho, abych byl upřímný a byl sám sebou, lhal jsem o sobě. Byl jsem tak nejistý ohledně toho, jestli bych se jí vůbec líbil, že jsem ze sebe dělal něco lepšího. Cítím, jak mi tečou slzy. Z šuplíku si vytáhnu už ubaleného jointa a sednu si na parapet v okně. Zapálím si. Chuť konopí a tabáku mi jde do plic. "Když už mě neuspí chlast, tak tohle určitě."


Ráno se probudím s trnutím, způsobeným lucidním sněním. Čeká mě cesta do školy. Zkontroluji si rány. Zaschlá krev se drolí při doteku a je vidět, že chlorová voda v bazénu mi aspoň trošku vyčistila rány. Jelikož už takhle sotva stíhám aspoň tu ranní kávu, rozhodnu se, že si řezání nechám na záchod ve škole.
Hned na první hodině mě začne otravovat ta kráva na ekonomiku. Jako kdyby nestačil ten bolehlav. Druhá hodina byla obětována tomu, abychom řešili maturák. Mám toho plný zuby. Na konci vyučování se celá třída sejde v tělocvičně a má cvičit na nástup. Jelikož se nebavím s nikým ze třídy, nikoho neznám. Proto mě velice překvapí, když ke mně přijde ta holka, co jsem potkal u pomníku. "Umm… Nemám s kým tančit a ty mi přijdeš jako to nejmenší zlo…" zamumlá. Je to jedna ze sedmi holek v naší třídě. Dohromady je nás deset obchodníků + 22 ajťáků (z toho 1 holka). Všechny holky už mají svoje partnery. Ona na mě dělá oči a je vidět, že už takhle se toho nechce účastnit. "Dobře. Když se chceš trápit s takovým nemotorným hovadem jako jsem já, posluž si." Mrknu na ni jedním okem a postavím se s ní do řady. Následuje nacvičování tanga. Nikdy v životě jsem netančil, ale učitelka na mě spokojeně pokyvuje. Partnerku si držím pevně natisknutou k sobě, tak jak to má být. Občas se mi sice pletou nohy, ale jinak to zvládám.

Po škole se opět svalím u pomníku a čekám na kočku s mláďaty, až ke mně dojdou. Dívka se ke mně mezi tím doplahočí a sedne si vedle mě. "Takže… Chrisi?" "Hm?" "Jak… se máš?" "Více méně jen tak žiju. Co ty?" Jak klišé to ještě může být? Zeptám se sám sebe v duchu. "Jsem docela nesvá… Ještě jsem nikdy s nikým netančila. Natož abych tančila tak… erotický tanec." Ošije se. "Vypadala jsi při tom skvěle. Neboj se toho." Kočky se už dostavili a lezou mi po břiše a obličeji. "Asi máš velkou slabost pro kočky, co?" Zasměje se mi. "Dá se to tak říct." Natáhnu k ní ruku. "Kamarádi?" Stiskne mi ji. "Kamarádi." Další půlhodinu strávíme rozmluvami o našich koníčcích a názorech a o věcech, které se nám líbí. Ke konci konverzace s potěšením zaregistruji, že si naši kočičí kolegové zvykli na mou novou kamarádku. "Vlastně, ani nevím tvoje jméno." Pronesu. Přijde mi to velice trapné, ale co nadělám. "Máš pravdu. Jmenuji se Sofie." "Zajímavé jméno. Moc se nepoužívá." "Povídej mi o tom. Lidi si ze mě kvůli tomu neustále utahují." "To znám moc dobře."

Jedna z výhod toho, že vaši rodiče jsou soukromý bezpečnostní agenti je, že máte po většinu času dům jen pro sebe. Kdybych měl takovou práci, dítě bych si nedělal. Vždycky chtěli, ať jsem něco lepšího. Právník, nebo zubař, nebo doktor. Cokoli, jen ať mám lepší plat než oni. Moje ambice jsou ale dočista jiné. Chci normální práci, jednoduchý byt, který není moc velký a celkovou svobodu (kterou už tak nějak mám).

Položím se na postel a zapálím si jointa. Na hrudníku mám nové řezance a jsem celý zadýchaný z masturbování nad hardcore pornem. Zazvoní zvonek. "Už zase ona…" zabrblám. Jointa si položím do popelníku a jdu ji pustit dovnitř. Mikaylla se mi vrhne kolem krku. "Ahoj!" kvičí. "Čus…" Jak já nesnáším energický lidi.
V pokoji se odehrává to co vždy. Mikaylla hraje na XBOXu a já si dokuřuji jointa. Ona nehulí, ale za to chlastá jako trpaslíci z Pána prstenů.
 

Relationships. (full on english, fuck you, if you dont understand)

8. září 2017 v 21:40 | End
Yeah... Relationships. Guess I can talk about this. I. HATE. RELATIONSHIPS. They are so hard to maintain. You cant control anything. You cant say almost anything, because youre scared, that it would destroy that relationship. And you cant get too close either. If you do and you fuck it up, your sadness destroys you. I hate when that happens. Why am I talking about this? You dont need to fucking know. Right now, Im alone, even tho Im not supposed to be. Im supposed to have company. But I dont. I dont know why. Maybe because this relationship is lasting for 3 years and it fucks me up every time I think about it. The biggest problem is me. I place my trust in people and then they stab me in the back. I hate being so weak. My anxiety isnt helping either. My insecurity is taking control over my mind. Its creating the worst possible realities. Im scared. Scared of being replaced. Chris is whispering in my ear. Asking, why did I even try? I dont know. I dont know, why I keep trying. JUST FUCKING WHY?! I HATE THIS FUCKING PIECE OF SHIT INSECURITY!!! I HATE, THAT IM NOT ABLE TO DO ANYTHING!!!! FUCK!!!!!!

Další články