Padlý "anděl" (part 9)

13. června 2017 v 10:51 | End |  Padlý "anděl"
Ze sauny vylézám celý zpocený. U bazénu už není tak moc lidí, takže si stoupnu na můstek a skočím šipku přímo do vody. Jak plavu, smývají se ze mě všechny sračky, které se na mě nalepily za celý měsíc. Chybí mi časy, kdy jsem měl cíl. Teď jen přežívám. Po pár kolečkách se odklidím do sprch, kde se umyji a usuším si vlasy. V šatnách se obléknu a na mobilu zkontroluji své bankovní konto. Mám akorát peníze na cigára a... na co? Chlapík vedle mě zakašle a já se instinktivně otočím. Je to můj strýc. Obří hrouda svalů, pokrytá tetovačkami. Vždycky jsem mu to záviděl. Jakožto bývalí hráč hokeje měl vždycky holek jak nasráno. Na jednu stranu jsem ho vždycky měl strašně rád, protože to byl takový ten strýc, se kterým jste šli za roh na jointa a ještě vás žádal, aby jste ho kryli. Na druhou stranu to je nadutej mamánek, kterej si v 25-ti nedokáže koupit pračku. Ale i tak ho vždycky rád vidím. Sakra, vždyť on mě přivedl k metalové hudbě. "Ahoj Chrisi. Jak se vede?" pozdraví tím svým typickým tónem. "Ále, znáš to, Kubo." odpovím mu s křivým úsměvem na rtech. "No, rozhodně neznám, jaké to je být pořezaný od hlavy až k patě. Jdu zrovna na tetování, nechceš jít se mnou?" "Co bych tam dělal?" "Pokecali by jsme a možná by sis konečně nechal udělat tetování, o kterém furt tak básníš." "Víš co? Ok. půjdu. Ale nechci žádné další připomínky ohledně mého těla." "Máš to mít."

V tetovacím studiu si, s lahví Absolut Vodky v ruce, prohlížím všechny možné designy na zdech, zatím co si Kuba kecá s tatérem. Po pár minutách se domluví na návrhu a můj drahý stýček se posadí na židli. Tatér přistoupí k němu a hadříkem napuštěným dezinfekcí mu pákrát přejede přes krk. Já se posadím na kanape a naleju do sebe část vodky. "Co sis vybral, strejdo?" "Znak Slipknotů." "Že jsem se vůbec ptal." Jak si tak procházím všechny ty návrhy na zde, zalíbí se mi nápad křídel. Ale většina z nich jsou jen samé andělské, nebo démonské. Mám nápad.
 

Padlý "anděl" (part 8)

4. června 2017 v 22:47 | End |  Padlý "anděl"
Když se uklidnila, rychle si vzala tašku a utekla s maličkým "Čau.". Já se vydal domů, abych pokračoval ve své práci na blogu. Bohužel, tentokrát jsem měl v hlavě jen ji a ani náznak nápadu na pokračování pro moje rozdělané série. Takže si tak sedím, oblečen do šedivých, teplákových kraťasů a černé košile, poslouchám Stressed Out od Twenty One Pilots a přemýšlím. Cigarety pomalu mizí z kapsy a já si uvědomuji, že si ani nepamatuji jméno té dívky. "Jak typické.." zabrblám a zapaluji poslední dostupnou cigaretu. Po přibližně 30 minutách si stoupnu a přesunu se k oknu. Naskýtá se mi výhled na řeku. Mohl bych si jít zaplavat.." napadne mě. Sbalím si plavky, ručník a sprchový gel a vypadnu z baráku. Po patnácti minutové cestě se ocitám na recepci veřejného bazénu. Postarší dáma za stolem recepce mě poznává a povídá: "Chrisi! Tebe jsem tu už dlouho neviděla. Jdeš si obnovit trochu své plavecké slávy?" S křivým úsměvem se na ni podívám a odpovídám: "To víš, Jano. Chybí mi voda, tak jsem si chtěl jít zaplavat. Na svou slávu kašlu, už je to dávno." "Jeden rok není moc dávno." "Ticho buď..." Popadnu náramek s čipem a odejdu do šaten. Převléknu se do plavek a odejdu do sprch. Tam ze sebe smyju většinu hanby, kterou cítím díky svému odpornému tělu. Do bazénu se odpotácím s čím dál větší hanbou. Jakmile uvidím davy dívek kolem bazénu, mám sto chuťí utéct. Rychle zakryju svou pořezanou ruku a dojdu ke schodům do vody. Rychle se smočím a začnu se ploužit k hlubší části, určené ke sportovnímu plavání. Zatím co po mě všechny holky pokukují, ponořím se pod vodu a držím dech. Tak krásné ticho. Chtěl bych se nechat unášet tím tichem. Plýce žádají o více kyslíku, ale já jim to nedovolím. Držím se pod vodou a černá se mi před očima. Z pudu sebezáchovy vyplavu na hladinu. Jakmile uvidím, jak se na mě ty dívky dívají, plýce se mi stáhnou více, než když jsem byl pod vodou. Rychle se odrazím a začnu plavat kraula, abych ze sebe vybil ten strach. Dívají se na mě a já se snažím utéct. Potřebuji utéct. Nesnáším jech bodavé pohledy. Bodají mě do zad a bolí to jako prase. Po pátem kole se zadýchaně zastavím a vylezu ven. Utřu si vlasy a posadím se. Už se ne mě nedívají. Opět se oddávají kecání o jejich klucích a o tom, kdy naposled dostali mentruaci. Jakmile chytím dech, skočím šipku zpátky do bazénu a dám si další 2 kola. Potom se odklidím do sauny, kde sedím aspoň další půl hodinu.

Další články